Dům Lorda

Pozerala som sa na Shizuku keď vybehla do svojej izby. Rozmýšľala som či mám ísť za ňou ale nepovedala mi to a tak som iba ostala sedieť. Hlavou som sa oprela o stenu a rozmýšľala som nad rôznymi vecami. Po tom mi do klína spadol prázdny balíček krvi. Pozrela som sa na Shizuku ktorá ku mne prišla a len som sa pousmiala. Chcela by si poistku da ? šepla som skôr pobavene a následne som jej balíček hodila späť. Za prvé.. včera som stratila dosť krvi.. nie som ty aby sa mi tak rýchlo obnovovala.. za druhé.. aj tak by som ti tú svoju do krvného balíčku nedala.. to ma rovno môžeš zabiť ak mi neveríš a potrebuješ si týmto blbým balíkom poisťovať svoje. .hračky.... túto vetu som už skôr zavrčala. V noci mohla zistiť že nie som tak úplne poslušná a rozhodne som takou nebola ani cez deň.

Hodila mi sáček zpátky. Posadila jsem se za ni. "Jsi sice moje hračka..." pramen vlasů jsem ji dala za ucho. "Ale tohle má jiný účel," zašeptala jsem. Bylo pravděpodobné, že jsem lhala. Teda většinu času jsem lhala. Čichla jsem si k ní. Její vůně byla nepopsatelná. "Tvoje krev je..." znovu jsem si k ní čichla. "Neodolatelná," popsala jsem jedním slovem. Tentokrát jsem nelhala. Opravdu její krev byla zatím nejlepší. Vlastně druhá. Nejlepší byla první, kterou jsem kdy ochutnala, ale to vědět nepotřebovala.

A môžeš ju mať kedy len chceš.. odpovedala som jej potichšie a len som pohľad sklopila k zemi. Ruky som si prekrížila na bruchu a nahodila som trocha odutý výraz. Nepotrebuješ k tomu krvný balík, máš tu predsa mňa, mne nevadí zopár kúsancov.. Dodala som a len som zatvorila oči. Stále som bola trocha odutá a nechcela som jej ten balík napustiť.. vlastne by to asi naozaj išlo len cez moju mŕtvolu.

Tak ty chceš vyjednávat?
Hm... Někdo, kdo neskáče jak pískáš? zasmála se Sachmet.
Ticho! zavrčela jsem na ni.
Prsty jsem přejela po tváři na krk, kde jsem ruku nechala. "Chceš mi snad odmlouvat?" zavrčela jsem. "Co když tu nebudeš a dostanu na tebe chuť? To si pak mám rozdrásat hrdlo?"

Trocha som zaklonila hlavu, moja tvár bol tak trocha bez výrazu. Prečo by som tu nemala byť? spýtala som sa jej celkom logickú otázku. Nebudem dávať svoju krv do skúmavky, balíčka, krabice, pohára či podobne.. nikdy. Ak s tým máš naozaj až taký problém tak ma buď zabi alebo nechaj ísť, potom tu očividne nemám čo robiť. Odpovedala som jej rovnakým vrčaním. Rešpektovala som ju ale v tomto som nechcela prehrať, a ani nehodlala.

Uchechtla jsem se. Rukou jsem ji zajela do vlasů a čapla jsem je. Víc jsem ji zaklonila hlavu. "Však já ji dostanu!" vyhrožovala jsem ji. "Tím si můžeš být jistá," přivřela jsem oči a znovu jsem se k ní naklonila. Nosem jsem se dotkla její tváře. Zhluboka jsem se nadechla. Vážně jsem byla Sachmet vděčná, že mi díky ní zbystřili čichové vjemy.

Uhm.. dostaneš ju odo mňa, priamo do tvojich úst.. ale nie z balíčka. Vyplázla som na ňu jazyk no nechala som ju nech si zatiaľ robí čo chce, preto som sa jej momentálne ani nevzpierala či nebránila. Nosom sa dotkla mojej tváre a ja som sa musela pousmiať.

Její vůně byla návyková. Vážně voněla mnohem lépe než kdo kdy předtím. "Ty máš ale takový štěstí," zašeptala jsem ji do ucha. Pustila jsem ji. Otočila jsem se a odešla jsem do jídelny. Měla jsem hlad. Posadila jsem se do čela stolu. Vlastně jedinou židlí, s kterou se hýbalo byla ta má. Ani ne za deset minut jsem na stole měla večeři. Pustila jsem se do jídla.

"Hmm.. ja viem." Šepla som s miernym úsmevom na tvári. Tiež som sa postavila no nešla som tam, kam Shizuka. Vrátila som sa do jej apartmá v ktorom bolo moje včerajšie oblečenie. Trvalo mi iba chvíľku kým som sa do neho prezliekla, na hlavu som si znova dala klobúk a do ruky som chytila vychádzkovú palicu. Pozrela som sa na plachty postele, ktoré ešte komorník nestihol upratať, boli trocha zakrvavené, prepotené no prinášali mi naozaj pôsobivé spomienky na noc ktorú som zo Shizukov zažila. Po chvíľke som už stála po boku Shizuky ktorá zrovna raňajkovala, či obedovala alebo, aká bola vlastne časť dňa. Ja som jesť nepotrebovala, aspoň teraz nie.

"Nejsi hladná?" zeptala jsem se. Už jsem měla po jídle. Odložila jsem příbor na talíř. "Nechceš se jít projít?" zeptala jsem se ji. Otočila jsem hlavou a podívala jsem se na ni. Už na sobě neměla ten krásný obleček. Měla to, co včera.

len som pokývala hlavou a mierne som sa pousmiala. Nepotrebujem jedlo, úplne mi stačí prázdnota. Odpovedala som jej. Na druhú otázku som iba prikývla. Pôjdem všade tam kde ty, keby si znova náhodou dostala chuť, na moju krv. Dodala som s tajomným úsmevom na perách.

"Nepotřebuješ jíst?" Podivila jsem se. Vzpomněla jsem si na okamžik, kdy hltala jídlo, které ji přinesl. "Přivedeš mi někoho?" zeptala jsem se jí.

Chvíľku som sa nad jej otázkou zamyslela. Nakoniec som však prikývla. Koho by si potrebovala? Niekoho normálneho? alebo.. nie zas tak normálneho? odpovedala som jej otázkou. Rukou som trocha pevnejšie zovrela vychádzkovú palicu, už som ju dlho neprevetrala, keby to nebol kus kovu, tak by to začalo mať asi aj absťák !

"Hm..." zamyslela jsem se. "Někoho normálního. Nejlépe muže," odpověděla jsem. Má víc krve, pomyslela jsem si. A víc toho vydrží. Na tváři jsem měla úšklebek.

Okej tak.. já jdu. Zatím. Zaškerila som sa, na čo som odstúpila od Shizuky.. na chvíľku som sa však zamyslela. Zobrala som od niekadial prázdny pohár a ostrou hranou vychádzkovej palice, som si rozrezala kúsok pokožky na ruke. Preťala som aj jednu žilu cez ktorú krv pomaly kvapkala až do pohára. Počkala som kým nebude naplnení z polovice. Po tom som si ranu strčila do úst, kde som ju zatlačila jazykom a takto som mienila byť, až kým neprestane krvácať. Pohár som posunula Shizuke s výrazom "keby náhodou". Po tom som odišla z domu, išla som na lov. (presun)

Seděla jsem a nedívala jsem co dělá. Jen jsem věděla, že tam ještě je a něco dělá. Ucítila jsem závan krve. Chtěla jsem se otočit a podívat, ale přemohla jsem se. Na stůl mi pak položila pohár naplněný její krví. Potom odešla.
Prstem jsem přejela po obvodu poháru. Olízla jsem si rty. Krev nádherně voněla, nemohla jsem odolat. Vzala jsem pohár a přitiskla jsem ho k ústům. Nahnula jsem ho a na rtech i jazyku jsem ucítila tu sladkou chuť. Pohár jsem vyprázdnila.

Už to bylo dlouho, co Caitlyn odešla. Zvedla jsem se a šla jsem se převléct. Poté, co jsem si oblékla pohodlnější šaty, vydala jsem se ven.
(přesun)

I s Caitlyn jsme dorazily domů. Domovník otevřel dveře a pustil nás dovnitř. Pokývla jsem mu, aby nechal otevřeno. Zůstal stát u dveří. Caitlyn vyběhla někam do patra. Na sobě jsem měla pohodlné oblečení tak jsem se nepotřebovala znovu převlékat. Zamířila jsem ke dveřím do sklepení. Otevřela jsem je a šla po schodech dolů.

Hned som v behol do domu a zazrel Shiz ako ide dole do pivnice tak som za nou v behol dole

Bylo tam šero od světla ze dveří. Šla jsem ještě dál, až mě pohltila tma. Zastavila jsem se ve tmě a přitiskla jsem se ke stěně. Vytáhla jsem dýku. Nechtěla jsem mu ublížit, jen získat krev. Čekala jsem až půjde kolem mě a chtěla jsem ho škrábnout.

Ako som behal dole bol som kylaví a spadol som tak som velkou rýchlostou padal a zobral som zo sebou aj Shiz takže sme skončily uplne dole spolu lepšie povedané ona namne
"Hej Holka brzdy nejdeš na to rýchlo?A ani neviem tvoje meno" ako som dohovoril smial som sa zase

Srazil mě. Naštěstí jsem spadla na něj, takže jsem na tom nebyla zas tak špatně. "To ti vadí? Nechceš nikoho na jednu noc?" optala jsem se. Samozřejmě jsem to myslela z legrace, ale nedala jsem to na době znát. "Bavit se můžeš přece jakkoliv," obeznámila jsem ho.

"Hej ešte stále neviem tvoje meno"

"Hmm vyzerať dobre môžeš ale neviem tvoje meno to mi vadí viac"