Dům Lorda

P.S.: Obrázky berte jen jako mustr. Ne všechno, co je na obrázku se v té místnosti nachází. Dala jsem je tam jako pomůcku.

Dorazila jsem opět do Španělska. Byla to krásná země. Dům, ve kterém teď budu žít, se mohl rovnat dvěma rodinným domům. Jeden z mých podřízených mi odnesl kufry do mé ložnice. Byla prostorná, tak jako všechny místnosti v domě. Jen co jsem se po domě porozhlédla, vyrazila jsem do ulic města. Hledala jsem někoho, kdo může upokojit mé tužby. Jelikož se stmívalo, tak venku téměř nikdo nebyl. Až na několik starých lidí a ty jsem nechtěla. Zklamaná jsem se vrátila do domu.
„Slečno, našli jsme ji, jak se toulá po ulicích blízko domu,“ oznámil mi. Dívku s černými vlasy postrčil před sebe. Oči mi jen zazářily.
„Odveď ji nahoru. Víš přece, co máš dělat.“ Natáhla jsem ruku, že ji pohladím, ale už ji táhl pryč. Byla vyděšená. Zaslechla jsem, jak začala křičet, když ji odvedl do ložnice. Pousmála jsem se.
Vytáhla jsem dýku, kterou jsem měla připevněnou u pasu. Vzala jsem si kus hadru a přejela jsem jím po ostří. Byla čistá, ale tahle činnost mě vzrušovala. Hlavně, když jsem věděla, co bude následovat. Přistihla jsem se, že se chvěji vzrušením. Pak jsem ji vrátila zpátky do pochvy. Otočila jsem se a šla ke schodům. Nohu jsem položila na schod a pomalu jsem stoupala vzhůru. Rukou jsem jela po dřevěném zábradlí, které lemovalo schodiště.
Vyšla jsem i ten poslední schod. Zamířila jsem chodbou ke své ložnici. Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř. Pokývla jsem hlavou a muž velice rychle vypadl. Zůstala jsem s dívkou o samotě. Přeměřila jsem si ji pohledem. Třásla se. Ruce tiskla k tělu a v očích měla strach. Nebyla jsem vzrušená jenom já. I Sachmet uvnitř mě se nemohla dočkat. Přistoupila jsem k ní. Nepatrně couvla. Zvedla jsem ruku a konečně jsem se dotkla její tváře. Kůži měla hladkou. „Ani to nebolelo, co?“ usmála jsem se na ni. „Víš, co se stane lidem, kteří se toulají v okolí tohoto domu?“ zeptala jsem se ji. Jen pokývala hlavou. Obešla jsem ji a naklonila jsem se k ní. „Neboj se, jsi v bezpečí. Nikdo ti neublíží,“ zašeptala jsem. Kdyby viděla touhu v mých očích, poznala by, že to co říkám je lež. Zhluboka jsem se nadechla a nasála jsem její vůni. „Krásně voníš,“ dodala jsem. Pohladila jsem ji po vlasech a opět přešla před ni. „Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se ji. Ruku jsem nechala v jejích krásných černých vlasech.
„Přestaň! Už to udělej!“ zavrčela na mě. Chtěla to, tak jako já. Jenže já jsem si dokázala počkat. Pak to bylo mnohem lepší.
„Carmen,“ vysoukala ze sebe třesoucím hlasem.
„Krásné jméno,“ broukla jsem. „A kolik ti je, Carmen?“ vyzvídala jsem dál.
„Sedmnáct,“ promluvila šeptem.
„Nemají o tebe tví rodiče strach?“ Prsty jsem si neustále hrála s jejími vlasy.
„Budou. Měla bych se vrátit.“
„Když opustíš tenhle dům v noci, tak domů už nedojdeš,“ mluvila jsem něžně. „Mám návrh. Zůstaneš tu do rána a pak tě doprovodím domů. Co ty na to říkáš?“ Vynutila jsem si její pohled. Zorničky se jí samým štěstím roztáhly.
„To byste udělala?“ vypískla radostně.
„Ano,“ odpověděla jsem. „Jen mi slib, že se mě nebudeš bát,“ usmála jsem se.
„A-ano.“ Ruce uvolnila podél těla. Nenechala jsem si ujít příležitost a přistoupila jsem k ní. Byla jsem u ní tak blízko. Sklonila jsem hlavu a znovu jsem nasála její vůni. Když jsem ji slíbila, že se jí nic nestane, tak jsem měla chvíli čas, než si uvědomí pravý smysl mých slov.
Druhou ruku jsem položila na její pas a přitiskla jsem si ji k sobě. „Neboj se,“ zašeptala jsem. Trochu jsem jí zaklonila hlavu. V její tváři jsem viděla zmatek. Nezaobírala jsem se tím. Bylo mi celkem jedno, co si myslí. Naklonila jsem se k ní. Dech se mi chvěl vzrušením. Už jsem se nemohla dočkat. Přitiskla jsem rty na ty její. V tom okamžiku zvedla ruce a snažila se mě odstrčit. Její čin byl však chabý. Podnítil mě k tomu, abych pokračovala.
„Nebraň se tomu,“ šeptla jsem. Začala jsem pohybovat rty. Vůbec netušila, co po ní chci. To mi nevadilo. Nespolupráce mi vyhovovala. Rukou, s kterou jsem si pohrávala s jejími vlasy, jsem zajela hlouběji. S tou, s kterou jsem si ji tiskla k sobě, jsem začala jezdit po zádech.
Po dlouhé době, kdy tam stála jako solný sloup, mi položila ruce na záda. Pomalu začala pohybovat svými rty. Pousmála jsem se a polibek prohloubila.
Po chvíli mě to přestalo bavit. Ochotně spolupracovala a já si s ní nemohla hrát. Pustila jsem ji a odtáhla se od ní. Líbilo se mi, jak se červená.
Většiny šatů ji už zbavil muž přede mnou. Na mě zbyla jen ta lehčí část. Obešla jsem ji a opásala jsem se od zbraní. Položila jsem je na noční stolek vedle postele. Přistoupila jsem k ní ze zadu a objala jsem ji. Rukama jsem jela po bocích, až jsem nahmatala spodní lem jejího trička. „Zvedni ruce,“ řekla jsem. Poslušně je zvedla. Vysvlékla jsem ji ho. „Hodná holka,“ pochválila jsem ji. Jakmile měla tričko dole, dala ruce opět dolů. Dva kroky a zase jsem stanula před ní. Prsty jsem jela po její kůži od ramenou až dolů ke kalhotám. Rozepnula jsem knoflík a zip. Klekla jsem si a kalhoty jsem ji stáhla. Připadala jsem si jako něčí služebná, ale nevadilo mi to. Když dostanu, co chci, tak to ráda udělám. Zvedla nohu a pak tu druhou a tak jsem ji kalhoty sundala. Zůstala tam ve spodním prádle. Rychle jsem se též vysvlékla.
Donutila jsem ji couvat až než narazila na postel. S úsměvem na rtech jsem ji na ni hodila. Vyjekla, protože to nečekala.
Levou rukou jsem sáhla po dýce, která byla na nočním stolku. Vytáhla jsem ji z pochvy. Mohla jsem vidět ty její nádherné oči plné strachu. Obkročmo jsem si na ni sedla. „Trošku si pohrajeme,“ obeznámila jsem ji s mým plánem. Ostří jsem ji přitiskla ke krku a lehla jsem si na ni. Jazykem jsem ji olízla. Chvěla se a to se mi líbilo. „Pšššš,“ zašeptala jsem. Neustále jsem k ní čichala. Už jsem to nemohla vydržet. Moje touha, k níž se přičetla i Sachmetina, byla k nevydržení. Ostřím jsem přejela do její hebké kůže v dekoltu. Sykla bolestí, ale nevšímala jsem si toho. Jen jsem sledovala, jak se kapičky purpurové krve vynořily z ranky. Oči mi zazářily.
Sklonila jsem se k rance a krev jsem olízla. Ta kovová pachuť na jazyku mě zcela ovládla. Rty jsem přitiskla ke kůži a krev jsem cucala.
Snažila se mě odstrčit. Házela s sebou a křičela. Nejspíš si uvědomila, že můj slib nehodlám splnit. Chytila jsem ji za vlasy a zatáhla ji za ně. Na chvíli přestala. To, že se mě snažila od sebe dostat, se mi líbilo, ale ten křik byl otřesný. Znovu jsem ostřím přejela po kůži. Znovu vyjekla. „Neřekla jsem, abys byla potichu?“ zeptala jsem se poněkud rozhořčeně. Vydala ze sebe přidušené zasténání. Po tváři ji stékaly slzy. „Ale, maličká. Copak se ti stalo?“ zeptala jsem se posměšně.
„Prosím, já chci jít domů,“ vysoukala ze sebe.
„To sis měla uvědomit dřív, než ses potulovala kolem,“ zavrčela jsem.
„Prosím, prosím…“ šeptala pořád dokola.
„A už dost!“ Posadila jsem se. Pořád opakovala to jedno slovo dokola. Jedním ladným pohybem jsem jí podřízla hrdlo. Hned se z čerstvé rány vyronila krev. Chtivě jsem se k ní naklonila a začala jsem ji olizovat.
Dýku jsem odhodila kamsi stranou a do rukou krev nabírala. Poté jsem si ji rozetřela po těle. Dívala jsem se, jak její život vyhasíná, a měla jsem takovou radost. Znovu jsem se k ní naklonila a doslova hltala krev.
Když už bylo po všem a už mi nemohla nabídnout nic, co by mě upokojilo. Lehla jsem si vedle její mrtvoly a spokojeně usínala.

Probrala jsem se. Moc dobře jsem si vzpomínala na noc. V ústech jsem pořád cítila tu sladkou chuť krve. Jazykem jsem si přejela po zubech. Otevřela jsem oči. Ležela jsem pořád na posteli vedle dívčina mrtvého těla. Krev, jak na ní, na prostěradle i na mě byla zaschlá. Otočila jsem se na břicho. Tím pohybem jsem shodila dýku. Dunivým zvukem dopadla na podlahu. Hlavu jsem měla přímo nad jejím tělem. Ruku jsem položila na její břicho. Bylo studené. Sklonila jsem se k ní a naposledy ji políbila na zmodralé rty.
Posadila jsem se a nohy shodila z postele. Šlapky se dotkly podlahy a postavila jsem se. Zamířila jsem do koupelny. Cestou jsem ze sebe shodila zbytek oblečení.
V koupelně jsem otočila kohoutkem u vany a napouštěla si vodu. Pohled mi spočinul na zrcadle. Viděla jsem v něm svůj obličej celý od zaschlé krve. Byl to nádherný pohled. Ještě lepší by bylo, kdy ta krev byla čerstvá. Usmála jsem se a odraz v zrcadle též.
Vana už byla do tři čtvrtě naplněna. Otočila jsem kohoutkem a vodu tak zastavila. Zvedla jsem nohu a ponořila ji do čiré vody. Následovala i druhá. Lehla jsem si do vody. Tím voda zvýšila svůj objem a přetekla. Zaschlá krev se začala smývat. Jemně obarvila vodu. Vždycky jsem toužila vykoupat se v krvi. Jenže při tom by padlo mnoho obětí a to jsem měla zakázané.
K čertu s nenápadností! pomyslela jsem si.

I do koupelny jsem slyšela zaklepání. „Jestli chceš zemřít, tak to udělej znovu,“ zašeptala jsem si pro sebe. Všichni zaměstnanci v domě věděli, že mě nemají rušit. Už vůbec ne v ložnici. Zaklepání se neozvalo znovu. „Dobře jsi udělal,“ pochválila jsem neznámého.

Nadále jsem si užívala koupel. Po půl hodině, kdy jsem měla už rozmočenou kůži, jsem se rozhodla vylézt. Omotala jsem si kolem sebe ručník. Vzala jsem si hřeben a rozčesávala si mokré vlasy. Kapala z nich voda na zem. Pak jsem si je usušila. Šla jsem zpátky do ložnice. Jelikož na zemi byla rozlítá voda, tak jsem dělala šlapky.
V pokoji jsem otevřela skříň a vytáhla jsem si čisté oblečení. Oblíkala jsem se. Vlasy jsem měla pořád mokré, tak mi na zádech navlhlo tričko. Naposledy jsem se otočila na mrtvou dívku. Dotkla jsem se její studené tváře. I po smrti byla stále krásná. Musela jsem si přiznat, že když každého hned zabiju, tak je to škoda. Ale nebyla jsem ten typ, který nechává své hračky naživu. Pokud mu nemohli dále posloužit, tak museli zemřít.
Vyšla jsem z pokoje a zamířila do nižšího patra. Měla jsem hlad. Přece jen krev nebylo normální strava. Sešla jsem schody a objevila jsem se v hlavní hale. Prošla jsem jedněmi dveřmi a ocitla jsem se v jídelně. Za celou dobu jsem nikoho nepotkala až zde. Vždycky, když jsem byla v jejich přítomnosti, byli dosti nervózní. To se mi líbilo. "Měli byste mi uklidit pokoj," oznámila jsem muži. Kývl na to, že mi rozuměl a rychle zmizel.
Sedla jsem si do čela stolu a čekala jsem na jídlo. Za nedlouho se tam zjevil kuchař, který mi přinesl pestrou snídani. S chutí jsem se do toho pustila.
Po nějaké době se kolem mihl muž. Byl velice zaneprázdněný. Pousmála jsem se. Už jsem všechno snědla. Pochvaly se ode mě nedočkali. Teda zatím jsem nebyla tak spokojená, abych něco pochválila. Talíř jsem nechala na stole a stoupla si. Otočila jsem se a zamířila k hlavním dveřím. Vlasy i tričko mi do té doby uschlo. Nazula jsem si venkovní boty a hodila na sebe bundu. Odešla jsem z domu.

(Přesun)

Prechádzala som sa z miesta na miesto, vlastne som prechodila celkom veľkú časť Madridu keď, som zrazu zastavila pred cestou ktorá viedla na územie sídla. Aspoň to vyzeralo ako nejaké sídlo. Nemala som tušenie kto tu býva ale rozhodne som to mienila zistiť ! Predsa len, ja som stále nemala kde bývať, keby to bol nejaký človek tak by som ho strachom mohla celkom ľahko ovplyvniť. Mierne som sa pousmiala na čo som si rúčkou vychádzkovej palici stiahla klobúk hlbšie do tváre. Pôsobila som dojmom, akoby som ani nepatrila do tohto storočia, čierne sako pod ktorým som mala bielu košeľu, červená kravata, kockované červené tesné nohavice a vysoké kanady s šedými šnúrkami. K tomu vychádzková palica zo striebornou rúčkou a celkom elegantná chôdza. Pomalým krokom som kráčala ďalej k sídlu, každý druhý krok pri tom doprevádzal zvuk klepnutia kovu na chodník a každý jeden krok tiež doprevádzal môj pomalý dych. Celkom ma táto situácia vzrušovala, nevedela som čo na mňa kde a kedy vybehne, celá atmosféra bola priam odstrašujúca. Milovala som tento pocit, toto ovzdušie a celý tento večer !

Domovník

Z okna jsem zahlédl, jak se někdo opět plíží kolem domu. S pochmurným výrazem jsem se otočil od okna. Věděl jsem, co mám udělat, ale nějak jsem se k tomu neměl. Vzpomněl jsem si na tu ubohou dívku, které jsem se musel dneska zbavit. Bylo mi ji líto. Jenže kdybych to neudělal, tak bych nepřežil. Výpověď jsem dát nemohl. Hned bych umřel. Musel jsem dělat všechno možné, abych přežil. Kdybych věděl, do čeho se pouštím nikdy bych to neudělal.
Šel jsem k domovním dveřím a otevřel je. „Není hezké se potulovat u domu,“ řekl jsem. Natož jsem ustoupil ode dveří. „Račte dál,“ vyzval jsem ji bez jediného dalšího slova.

Chvíľku som sa ešte potulovala okolo domu keď som zrazu zaregistrovala ako niekto otvoril dvere. Chvíľku som sa na domovníka pozerala a rozmýšľala som čo asi tak bude chcieť, možno to bola trocha blbá otázka ale naozaj ma to zaujímalo. V tom ma pozval dovnútra a ja som sa na neho iba čarovne pousmiala. Prikývla som a slušným krokom som vstúpila cez prach dverí. Pocítila som to, ten ohromný záprach temnoty ktorý ťažil tohto komorníka. Nevedela som čítať z mysle ale bola o to viac zvedavá čo je toto vlastne za sídlo a komu patrí. Pri vchode som si vyzula kanady a nechala som ich len tak pohodené pri dverách. Rozopla som si aj pár gombíkov na saku ktoré som v momente hodila niekam po lokajovi. Hltavo som pri tom prezerala každý jeden kúsok vstupnej haly. Po tom som pohľadom narazila na vešiak na kabáty a klobúky. Vždy som si to chcela vyskúšať Pomyslela som si na čo som len opatrne zložila klobúk, namierila som celú svoju pozornosť na vešiak ktorý stál pár metrov odo mňa a zo všetkou eleganciou som ho hodila jeho smerom. On sa roztočil a letel k svojmu cieľu, bol to clekom impozantný pohľad, už to vyzeralo že som sa trafila presne na stojan no, v tom zrazu drasticky zmenil smer a namieril si to priamo do jednej vázy ktorá stála pri okne. Ups.. zazubila som sa keď som sa pozerala na rozbité črepy a prevrátenú vázu. Rýchlo som k nim pricupkala a len som si klobúk zobrala znova na hlavu.. typom "já nič to všechno samo" som sa rozutekala po dome, nakukovala som z izby do izieb a všetky som hltala pohľadom !! Mala som v pláne prezrieť si to tu celé a nenechať sa pri tom chytiť !!

Domovník

Zavřel jsem dvěře, jakmile vstoupila dovnitř. Sledoval jsem její počínání. Bylo mi ji líto. Až se paní vrátí, nečeká ji růžový osud. Rozbila vázu a velice rychle utekla. Zamčel jsem dveře a klíč si vzal k sobě. Nevadilo mi, že lítá po domě. Jen jsem ji nemohl pustit ven. Vzal jsem si smeták a začal jsem uklízet střepy. Říká se, že střepy nosí štěstí, ale tady to bude naopak. Šel jsem zkontrolovat zadní dveře, jestli jsou také zamčené. Nechal jsem ji, ať si dělá co chce. Nebylo tu nic, co by mohla ukrást.

Jedna zo zastávok bola pochopiteľne v kuchyni, alebo som si aspoň myslela že je to kuchyňa.. teda neboli tu umývadlá, stoly, chladnička ani podobne ale.. bol tam chlast !! a to mi úplne maximálne stačilo !!. aspoň som si myslela že je to alkohol. Yestʹ ne russkoĭ vodki poznamenala som v materskom jazyku na čo som sa len mierne zachichotala. Otvorila som štupel a dala som si pár glgov z tejto "životodarnej" tekutiny. Následne som len flašku nechala v ruke a začala som doslova tancovať po celkom sídle. Nebola som opitá.. ani náhodou, na to som mala až príliš veľkú kondičku čo sa tohto týkalo. Vybehla som po chodoch až hore a znova som začala hľadať niečo. Nakoniec som vstúpila do izby, teda pripomínalo to skôr nejaké apartmá, v ktorom bývala Shizuka.. to som však nevedela. Proste som si znova logla, snažila som sa nájsť niečo čím sa zapína hudba.. bolo mi celkom jedno aká. V momente som to vytunila na plnú hlasitosť a vyskočila som na postel. Bohvie prečo ma táto nálada chytila no mala som chuť sa proste nehorázne opiť.. aj keď k tomu by trebalo niečo tvrdšie. Znova som si logla a len som tak sama pre seba začala tancovať a spievať na posteli.

Vrátila jsem se domů. To byl dneska den! pomyslela jsem si. Vzala jsem za kliku, ale dveře byly zavřené. Zabouchala jsem na dveře. Slyšela jsem hudbu. „Co se tam děje?!“ Znovu jsem zabouchala. Slyšela jsem zámek. „Co se to tu děje?!“ vyjela jsem na domovníka.
„Promiňte, paní,“ řekl vyděšeně. „Kolem domu se potulovala nějaká dívka, tak jsem jednal jako obvykle.“
„Jako obvykle?!“ rozhodila jsem rukama. „Tohle je jako obvykle?!“ seřvala jsem ho.
„Promiňte,“ omluvil se mi znovu. Naštvaně jsem po něm hodila bundu. Byla od krve, tak jsem předpokládala, že ji vyhodí. Vyběhla jsem schody do patra. Šla jsem po zvuku toho rádia. Nejsilněji se zvuky linuly z mého pokoje. Otevřela jsem dveře. Pohled, který se mi naskytl, se mi vůbec nelíbil! Nějaká holka mi skákala po posteli a v ruce měla láhev vína. Ona se mi dostala do sklepa?! To si prošmejdila celý dům?! Prudce jsem práskla dveřmi. Přistoupila jsem k rádiu a vypnula ho. Otočila jsem se čelem k ní a čekala.

Tancovala som na posteli pre mňa neznámej osoby. Bolo mi viac než dobre, vlastne som sa začala cítiť trošk podnapito ale.. to mohlo byť z toho že som už deň nič nejedla a len teraz som to zapila polkou fľašky vína. Zdalo sa mi že som započula nejaký treskot no ignorovala som ho. Následne mi však niekto vypol hudbu a ja som sa na toho niekoho začudovane zapozerala.Bola to nejaká žena ktorá mohla byť asi tak stará ako ja, zvedavo som si ju premerala no následne som sa iba usmiala. Zavrela som flašku a trocha neohrabaným krokom som zletela z postele priamo na zem. Našťastie sa flaška nerozbila.. to by od vína pravdepodobne bola dlážka a aj časť postele. Ehm.. fú.. to víno je... dobré. Zaškerila som sa na čo som sa obtočila okolo Shizuki. Copak ten protáhlý obličej ? spýtala som sa jej na čo som fľašku radšej položila na stôl vedľa rádia.

Pohled jsem z ní nepouštěla. Vypadala, že měla popito. Skřípala jsem zuby. Vážně jsem dneska neměla dobrý den. Chtěla jsem si s nimi pohrát a dopadlo to blbě. Doplahočila se až k místu, kde jsem byla. Obtočila se kolem mě. Následně láhev položila na stůl. „Co si myslíš, že tady děláš?“ Neměla jsem ráda, když se mi v pokoji někdo motal. Nikdo neměl odvahu se sem dostat a ona si tu skákala po posteli jako by byla doma.

Čo si myslím že robím?.. no.. pustili ma do vnútra.. a keďže tu nebolo nikde nič na jedenie.. a to som už nejaký ten čas nejedla.. tak som sa apsoň potrebovala napiť. Gomeenasai ak ti to tak vadilo. šepla som pri čom som vyzerala trocha nervóznejšie. Akoby som sa jej troška zľakla.. no pochopiteľne som to hrala, len som chcela vidieť jej reakciu. A ty ? aký si mala deň ? poznamenala som akoby som ju videla každý jeden deň, ako keby sme boli tie najlepšie priateľky ! Celú váhu svojho tela som pri tom opierala o stôl páč, no nechcela so mzbytočne riskovať stánie na vlastných nohách.. ak to nebolo nutné.

„To, že tě pustili dovnitř, neznamená, že se tu můžeš chovat jako doma!“ odbyla jsem ji. „Když jsi měla hlad, měla si říct.“ Nadechla jsem se.
„Jaký jsem měla den?“ zamyslela jsem se. Podívala jsem se na ni a přistoupila jsem k ní. Byla opřená o stůl. Přinutila jsem ji couvnout až ke stěně. Ruce jsem položila na stěnu vedle ní. „Moc špatný! Nikdo si se mnou nechce hrát,“ hlavu jsem k ní trochu sklonila a zhluboka jsem se nadechla. Nasála jsem jeho vůni. „Pohraješ si se mnou?“ zeptala jsem se.

Jej úmysel mi udrel do vedomia, zakrila ho dobre, pred človekom. Ale nie predo mnou. Nič som si však z toho nerobila, kopec ľudí ma chcelo zabiť, niektorý aj vysať krv však.. život ide ďalej ! Len som sa trocha začervenala a prezrela som si ju takto s blízka. Podvihla som ruku k jej tvári. V tom som si však siahla na klobúk a len som ho položila na jej hlavu, s tým rozdielom, že jej zakríval oči a tak ma chvíľku nemala ako vidieť. Počas tej chvíľky som sa jej prehúpla popri ruky a znova som sa prechádzala po izbe. Pohrať sa s tebou ? vyplazila som na ňu jazyk na čo som sa iba zachichotala. Pokývla som hlavou a sadla som si na posteľ. Ale.. najskôr by som naozaj niečo zjedla.. aby som na ty hrátky mněla energii. Zachichotala som sa a trocha zahanbením pohľadom som sa na Shizuku zapozerala.

Položila mi její klobouk na hlavu. Spadl mi přes oči, tak jsem nic neviděla. Využila tu chvíli a utekla mi. Zvedla jsem ruku a klobouk jsem si stáhla. Položila jsem ho na noční stolek. Tím jsem zakryla své zbraně. „Ano pohrát,“ přisvědčila jsem. „Jíst?“ Tak neuškodilo by mi, kdybych počkala. Šla jsem ke dveřím a otevřela jsem je. Pískla jsem. Za nedlouho se tam objevil domovník. Něco jsem mu zašeptala a on na to odešel. Pak jsem zase zavřela dveře a podívala jsem se na ni. Pomalu jsem k ní šla. „Pohrajeme si?“

Keď niečo pískla na komorníka a následne sa znova otočila mojím smerom, kupodivu som tam stále sedela. Len som sa na ňu pousmiala s menšou červeňou v tvári. Nah.. v tomto som proste.. dobrá !! prebehlo mi hlavou no kto vie, možno v tom boli aj nejaké pravé pocity. Uhm.. aa jakpak by ses chtela pohrát ? spýtala som sa jej rovnakým hlasom, ako ona mňa jej predošlú otázku. Oči mi pri tom dosť očividne zablúdili k jej prednostiam, moc ich teda nemaskovala. Tak.. jedna menšia hra by mi nemusela ublížiť.. prebehlo mi znova hlavou.

„Jak si pohrát?“ zopakovala jsem její otázku. Přistoupila jsem k ní. Byla jsem už u ní. Čupla jsem si u ní a ruce jsem ji položila na nohy. Jemně jsem ji po nich přejela. „Zkus hádat,“ usmála jsem se. „Jak bychom se asi mohli pohrát?“ zeptala jsem se ji. Domovník měl čekat před dveřmi až se objeví. Nesměl rušit dokud nerozhodnu.

Myslím že.. si už niečo nájdeme.. taká ta.. improvizácia. Odpovedala som veľavýznamným hlasom no môj pohľad hovoril za všetko. Jemne som si skousla spodný ret a trocha som sa musela pousmiať keď mi prešla rukami po nohách. Mala som rada výzvy, a toto rozhodne výzva bola ! čakala som kým príde ešte bližšie, alebo kým sa aspoň o niečo pokúsi, teraz som jej k hlave ešte moc nedočiahla a popravde som čakala na ten správny okamžik.

„No vidíš, jak ti to myslí,“ usmála jsem se. Zvedla jsem se a naklonila jsem se k ní. „Takže improvizace…“ Jednu ruku jsem ji položila na pas. Prsty jsem ji začala zvedat tričko. Druhou jsem ji pořád hladila po nohách. V očích jsem ji četla, že ji to vadit nebude. V to jsem i doufala. Nechtěla jsem zase skončit vyrušena.

Usmiala som sa a len som privrela oči, keď som ich znova otvorila tak sa zrovna ku mne naklonila a dostala sa do dosahu mojich rúk. Pochopiteľne som jej nechcela nič spraviť, potrebovala som ju tak blízko na celkom inú vec. Rukou som jej zašla do vlasov a bližšie som k sebe pritiahla práve jej hlavu, jej tvár. Priblížila som sa k nej ústami, chvíľku to vyzeralo že ju chcem pobozkať ale, nakoniec som sa len zastavila a znova som sa usmiala. Chcela som ju trocha podráždiť a tak som jej len prešla po perách jazykom. Vyzívavo som sa na ňu pozrela a len som som si užívala ten príjemný pocit.. aj keď mnou stále viac a viac pulzovalo niečo "viac" než len príjemný pocit.

Přiblížila se ke mně. Myslela jsem, že mě chce políbit, ale jen mi přešla jazykem po rtech. Ale, ale, slečinka si chce hrát, usmála jsem se. Košili jsem ji vyhrnula. Ruku jsem ji přitiskla na holou kůži. Ruku z nohy jsem ji přesunula na bok. Jela jsem s ní až k ramenu a krku. Chvíli jsem ji jezdila po krku a pak jsem ji vzala za kravatu a přitáhla jsem si ji k sobě. Levou nohu jsem skrčila a položila ji vedle ni na postel.

Pomalými krokmi som došiel sem. Konečne ma sem zaviedol Nero. Usmial som sa."Takže tu sa schovávaš..." povedal som a zasmial sa."Dobre teraz, keď vieme kde býva tak ideme naspäť domov..." povedal som a usmial sa na Nera. Pohladkal som ho a dal mu najavo, že odchádzame. Mám ťa...Shizuka Yoru..nositeľka Bohyni Sachmet... pomyslel som si a pomaly sme odišli preč. Konečne domov!


/presun/

Keď sa prisala na ranu, ktorú mi vytvorila dýkou, len som sebou trocha cukla. Kusla som sa do pery a zatvorila som oči. Bolo to celkom príjemné no zároveň som vedela, že mi z toho zachvíĺku príde ťažko až zle. Len som ležala na posteli a s pomalším dychom som ju nechala, nech si s mojou krvou robí čo chce, typovala som že ma pravdepodobne nezabije, čo ma aj celkom potešilo no zároveň som na seba bola hrdá !!

Teď jsem nebrala žádné ohledy na to, jestli ji to bolí nebo dělá potíže. Jen jsem chtěla jednu věc. Krev! Jazykem jsem šátrala po její kůži a pátrala po uniklé kapce krve. Byla bych na sebe naštvaná, kdybych ji nechala uniknout. Její krev mi opravdu chutnala. Skrze ni jsem cítila ten adrenalin, za celou dobu, co jsme si hrály. V tuhle chvíli jsem ji měla opravdu ráda. Na tu chvíli ji bylo odpuštěno všechno, co zde bez dovolení udělala. Jedním slovem milovala jsem ji!
Dál jsem si vychutnávala její krev. Musela jsem dávat pozor, abych si nevzala příliš. Přece jsem ji nechtěla zabít. Teď opravdu ne.

Začala som trocha rýchlejšie dýchať.. no popravde som stratu krvi začala cítiť. Srdce sa mi rozbúchalo páč chcelo nahnať stále viac a viac krvi tam, kde to moje telo potrebovalo no nedostávalo sa jej tam kvôli Shizuke. Nevadilo mi to, vedela som že mi bude pekne zle ale pre Shizuku to budem robiť rada. Po tom to na mňa prišlo. Začalo mi hrozne pískať v hlave, zrak som mala zahmlený a celý svet okolo mňa sa točil. Trvalo to už iba chvíľku kým som bola viac menej mimo. Stále som mala pootvorené oči no momentálne som toho moc vnímať nedokázala.