Dům Lorda

Pokračovala jsem ve své činnosti. Její krev jsem cítila v ústech a přišla mi nekonečně lahodná. Ruku jsem ji položila na hruď. Cítila jsem její divoce bijící srdce. Už jsem musela přestat, ale nemohla jsem. Chtěla jsem stále víc a víc. Sevřela jsem ruku v pěst. Donutila jsem její krev se srazit, aby nepřišla o další. Odtáhla jsem se od ní. Tušila jsem, že bude chvíli mimo. Lehla jsem si vedle ní. Prstem jsem si přešla o rtech. Zavřela jsem oči a znovu jsem si přehrávala všechno, co se tu stalo.

Bola som bledšia než obvykle.. popravde, možno by som vydržala viac ale bola pravda že som od rána nič nejedla a tak bola moja zásoba krvi trocha obmedzená, ako aj jej výroba. Po pár minútach som sa vládala iba prevaliť na bok smerom k Shizuke. Pár krát som zavrela a znova otvorila oči až mi viečka úplne spadli. Nevládala som sa už ani pohnúť, bola som hrozne vyčerpaná a stále mi treštilo v hlave, nemohla som spať, aspoň nie teraz ale tiež som nevládala držať viečka otvorené.

Podařilo se ji otočit se. Nevšímala jsem si toho. V hlavě jsem pořád měla myšlenky na celou noc. Její chuť budu mít v rytou v paměti dlouho. Sladká, neodolatelná. Po dlouhé chvíli jsem k ní naklonila. Netušila jsem jestli mě slyší. "Už se od tud nedostaneš," zašeptala jsem. Nehodlala jsem ji pustit. Tenhle dům, mě, opustí až mrtvá.

Po jej slovách sa mi na tvári objavil menší úsmev. S hodne veľkými problémami som sa prisunula kúsok bližšie k nej, jednu ruku som jej položila okolo pásu a hlavou som sa oprela o tú jej. Nevládala som však povedať už nič, aj keď s bolesťami, zaspala som, moje telo ako aj myseľ vypovedali službu a ja som sa nechala unášať do ríše snov.

Přisunula se ke mě a ruku mi dala kolem pasu. Svoji jsem na tu její položila a pod hlavu jsem posunula polštář. Přehodila jsem přes nás přikrývku a spokojeně jsem usínala. Její teplé tělo mě hřálo a její dech jsem cítila na svém krku. Musela jsem uznat, že to byl mnohem lepší pocit, než spát vedle vyhasínajícího těla. Usnula jsem.

Ráno som sa zobudila s peknou bolesťou hlavy, ako keby som mala opicu. Stále som bola bledšia než zvyčajne no už som naberala akej takej farby. Prvý vnem bola práve tá "kocovina", teda bolesť hlavy a celková dezorientácia. Po tom som pocítila že stále objímam Shizuku, pousmiala som sa a len som ostala ležať, nechcela som ju prebudiť a navyše to bolo celkom príjemné, predsa len.. mala som čas. S otvorenými očami som sledovala jej tvár a čakala som kedy sa prebudí.

Krev! Lidé! Bezradní lidé prchající do všech stran! Krev! Lidé! Lvice! Krev! Mrtvá těla! Krev!
Neslyšela jsem nic. Jen jsem viděla útržkovitě tyhle obrázky. Ten strach v lidských očích byl dokonalý! Snažili se utíkat, ale neměli šanci. Jedním ladným skokem jsem je dostihla. Své ostré dlouhé zuby jsem zabořila do kůže na krku. Maso! Krev! Bolest! Tyhle všechny pocity těch lidí se hromadila v jejich krvi. Tu jsem hltavě polykala a lízala. Křik, který jsem neslyšela!
Ta touha! Ta krev! Nemohla jsem přestat a pořád jsem zabíjela ty vyděšené lidi. Zabíjela jsem pro krev!
Ta sladká tekutina mě hřála v žaludku. Protěkala mi ústy, hrdlem a do žaludku. Bylo to něco tak nádherného. Slovy se to nedalo ani popsat. Byl to nápoj života. Krev!

S trhnutím jsem se probrala. Otevřela jsem oči a dívala jsem se na nebesa postele. Měla jsem stažené hrdlo. Měla jsem takovou žízeň, až to bylo téměř k nevydržení. Přebírala jsem si ten sen. Byl dlouhý a přesto tak krátký. Jediné, co o něm šlo, bylo zabíjení a krev. Uslyšela jsem tiché zavrčení ve své hlavě. To jsem si mohla myslet! Proč jsi to udělala?! vyjela jsem na ni.
Jen si uvědom, že lidi máš na upokojení sama sebe a ne na hraní! zavrčela.
Odmítala jsem se s ní na tohle téma bavit. Chtěla po mně, abych zabíjela každého jen proto, že chtěla vidět téct krev. Také jsem toužila po krvi, ale nemusela jsem každého zabít. Byl to pro mě problém, ale dokázala jsem to! Prostě jsem se donutila přestat!

Bré ránko. Zamumlala som poloospane keď som si všimla, ako sa prebúdza. No nevyzeralo to ako zrovna najkrajšie ráno v jej živote.. vlastne v jej tvári bolo vidieť až priam hnev. Iba som ju pohladila po boku, možno aby sa trocha upokojila a čakala som kým na mňa zareaguje.

Popřála mi dobré ráno. Zase to dilema, že jsem se probudila vedle hřejícího těla. Dlouho jsem ten pocit nezažila. Také dlouho jsem po ránu necítila teplo těla. Její hřející ruka mě pohladila po boku. "Jsi moje první oběť, kterou jsem nechala naživu," řekla jsem po chvíli ticha. Můj hlas nevyzněl radostně, spíš tak nějak kajícně. Opravdu jsem se dokázala ovládnout a nezabít ji. Nemohla jsem tomu uvěřit!
Posadila jsem se a prohlédla jsem si ji. Na rtu měla malou ranku. Kdybych nevěděla, co hledat, tak bych si toho nevšimla. Přesněji člověk by si toho nevšiml. Já, ano. Na dekoltu měla řeznou ránu. Přejela jsem po ní prstem. Pak jsem ji roztáhla nohy a na vnitřní straně stehna měla další. Jen tři? podivila jsem se v duchu.

Hmm.. prvá obeť ktorá prežila ? Zachichotala som sa nad tónom jej hlasu a len som sa nechala obzerať. Môžeš to hocikedy zmeniť. Vyplázla som na ňu jazyk no po tom som sa k nej iba trocha naklonila. Ale bola by to škoda.. uhm.. myslím že o mne nevieš všetko, ako aj ty mi niečo tajíš. Nie je v ľudských silách vypiť toľko krvi a ostať na žive.. a zároveň mať na krv takú chuť. Hihi.. Zaškerila som sa a len som čakala ak ozareaguje na toto. Skôr či neskôr by sa to aj tak dozvedela, tak .. prečo nie skôr ?

"Oprava. Není v lidských silách vypít tolik krve a udržet ji v sobě. Totiž lidský žaludek není přizpůsobený na trávení lidské či jiné krve," opravila jsem ji. Tímto jsem si vzpomněla na moje první pokusy s pitím krve. Podívala jsem se na ni s takovým ďábelským výrazem. "Nevíš o mě nic, a být tebou, tak si se mnou nezahrávám," zavrčela jsem. Ona se mi představila, tak jsem znala její jméno, ale o sobě jsem ji nic neřekla. Ani jak se jmenuji ani proč tolik toužím po krvi. Byla to pro mě jen hra.

Hihihi.. rozkošná.. zaškerila som sa na čo som si iba obkročmo sadla na jej brucho. Ruky som položila okolo jej hlavy a naklonila som sa k jej tvári. Na zlomok sekundy som zatvorila oči, keď som ich však otvorila tak sa ich zvićajná farba zmenila.. vlastne nemali žiadnu farbu, iba naprostú prázdnotu ako nekonečná priepasť Tartarusu. Aspoň patríš k temným.. z tvojej temnej stránky nikto iný ako Lord.. heh. Zamumlala so hlasom ktorý tiež viac menej vôbec nepatril mne. Následne som sa však zvalila vedľa nej. Pár krát som zamrkala očami a znova sa mi do nich vrátila farba aká tam aj mala byť. Saakriš.. je to také.. únavné.. po strate toľkého množstva krvi.. zamumlala som znova ospalo. Zasa ma začala bolieť hlava a tak som sa to pokúsila nejak prelísknuť.

Obkročmo si na mě sedla, ruky mi položila vedle hlavy. Její oči změnily barvu. Bylo to velmi zvláštní. promluvila takovým hlubokým hlasem. Pak se svalila vedle mě. "Hezké, ale nic jiného ti to neřeklo..." odmlčela jsem se. "To jsem ti mohla říct i já. Jenže bych ti stejně neřekla pravdu. Baví mě klamat a využívat lidi," při těch slovech se mi zalesklo v očích. Stoupla jsem si a oblékla jsem si župan. Zamířila jsem ke dveřím. Otevřela jsem se a zavolala jsem na domovníka. Ten pochybovačně šel i s podnosem s jídlem. Bylo mi jedno jestli ji uvidí nahou nebo se přikryje. Překvapeně se zastavil u dveří. Nebylo to kvůli ní, ale spíš to, že byla stále na živu. Vstoupil dovnitř a na postel ji položil tác. Otočil se a rychle odešel. Myslel si, že ho šálí zrak.

Len som sa za ňou pobavene pozerala. Po tom tam vstúpil domovník aj s podnosom na ktorého som vyplazila jazyk ! Ako keby som vyhrala nejakú stávku. Doniesol podnos aj s jedlom na čo sa iba otočil a odkráčal rýchlo preč. Ja som sa pochopiteľne do jedla pustila, hltala som ho až vražedným tempom a vôbec ma netrápilo že mi po ňom možno bude trocha zle. Až keď bola tácňa úplne prázdna. Uhm úžasné jedlo.. zamumlala som stále s plnými ústami a len som sa rozvalila znova na posteľ. Ešte sa mi nechcelo vstávať, ani som pri tom nevedela koľko je hodín.

Domovník odešel a Caitlyn se pustila do něj. Jen jsem se pousmála a zmizela jsem v koupelně. Pustila jsem si sprchu a svlékla si župan. Vlezla jsem do ní. Kapičky vody jsem nechala stékat po mém těle. Cítila jsem jak všechen stres ze mě odpadá a svaly se mi uvolnily. Zavřela jsem oči. Hlavu jsem strčila pod proud vody. Vlasy se mi okamžitě začaly lepit na obličej.
Po dlouhé sprše jsem otočila kohoutkem a vylezla jsem. Oblékla jsem si tričko a kalhoty. Usušila jsem si vlasy. Jakmile jsem to udělala, tak my trčely do všech stran. Vzala jsem si hřeben a šla do pokoje. Posadila jsem se na postel a hřeben hodila Caitlyn. Chtěla jsem, aby mi učesala vlasy, ale neřekla jsem to nahlas

Po mojich prechádzkach som sa rozhodol, že navštívim Shizuku.Veď som ju už dosť dlho nevidel.Vybral som sa smerom k jej domu.Z poza kopca som videl strechu domu a pomalým krokom sa k nemu približoval.Došiel som až k dverám a kapucňu si dal dole s hlavy.Zaklopal som na dvere a silno sa nadýchol.

Oči som pootvorila až keď som pocítila ako si Shizuka sadla na posteľ. Pozrela som sa na ňu, vlasy jej trčali do každej strany a mne to prišlo trošička zábavné, zatiaľ som sa však nesmiala, nemala som k tomu dôvod a ešte by som sa jej znepáčila ! Bez slova som zobrala hrebeň, sadla som si za ňu s prekríženými nohami na posteli a na chvíľku som jej iba rukami prehrabávala vlasy. Po tom som ju začala česať, vedela som to ! predsa len to hniezdo na mojej hlave sa tiež muselo česať, ak som nechcela mať zvlnené vlasy čo som však chcela. Nikdy som príliš nezatiahla, vždy som si pomáhala aj druhou rukou a uhm vôbec mi nevadilo že sa ku mne teraz správa tak trocha ako ku služke.. no povedala som si že asi nie je zvyknutá ľudí o niečo prosiť, predsa len ja tiež nie !

Nemusela jsem ji o to žádat. Vzala si hřeben a rozčesávala mi vlasy. Ani jednou mě nezakudlila. Opřela jsem se o ruku a trochu zaklonila hlavu. Líbilo se mi, když mi někdo češe vlasy. Momentálně jsem se k ní chovala jako ke své služebné, ale byla v mém domě, jedla jídlo, tak ať si to odpracuje.

Domovník
Slyšel jsem zaklepání, když jsem procházel kolem dveří. Pořád jsem byl trochu mimo, když jsem ji viděl živou. Otevřel jsem dveře. "Přejete si, pane?" vyhrkl jsem okamžitě nedívajíc se, kdo tam stojí.

Keď som ju česala tak som sa musela uškŕňať ! Mala veľmi kvalitné vlasy a mne sa to začínalo páčiť, kľudne som bola schopná česať ich jej v podstate kedy si len povie, alebo aj nepovie. Pokračovala som opatrne ďalej a popravde som moc nedúfala že to čím skôr skončí, chcela som to predľžiť čo najviac ale, na druhú stranu som zase nechcela nahnevať Shizuku.

Nahodil som milú tváričku a usmial sa.Chcel by som navštíviť Shizuku.Dúfam, že tu ešte býva.Strčil som hlavu do domu a začal sa obzerať.Bez toho aby ma vpustil dnu som vošiel a dal si ruky do vreciek.... stále je to tu také ...Bez slov som pokračoval ďalej až som došiel k izbe kde bola Shizuka.Zaklopal som a čakal von, pretože som tam počul ešte jeden dievčenský hlas.

Domovník jen zůstal stát u prázdných dveří. Tupě se koukal na dlážděnou cestu, která vedla do domu. Otočil se, ale chlapec už mířil po schodech nahoru. Zakroutil hlavou a zavřel dveře. Poslední dobou se tu objevují podezřele moc živých lidí, pomyslel si. Byl zvyklý na lidi, ale většinou odtud živý neodcházely.

Pořád mi česala vlasy. Bylo to příjemné. Rozhodla jsem se, že tyhle služby si nechám líbit. Ten pocit, kdy se mi někdo hraje s vlasy. Zavřela jsem oči a užívala jsem si to, dokud mě to teď bavilo.
Najednou někdo zaklepal na dveře. „Jestli chceš zemřít, tak to udělej znovu,“ řekla jsem šeptem. Čekala jsem, jestli zaklepe znovu a budu zabíjet nebo bude mít tolik rozumu, aby odešel.

Kopol som do dverí takou silou, že sa otvorili.Vrátil som sa!Kričal som a videl, že sedí na posteli s nejakým dievčaťom.Ahojky.Povedal som a s úsmevom si sadol na postel.Nevedel som či mu jednu netrafí no dúfal som, že budem v poriadku.

To klopanie som moc nevnímala. Bola som celkom presvedčená že to dotyčný už nezopakuje a tak mi moc nevadilo že na sebe stále nemám žiadne oblečenie. Pokračovala som v ćesaní Shizuky dokonca aj keď vyrazil dvere.. viac menej som ho ignorovala aj keď, som mala čo robiť aby som na neho nezaútočila.. hlavne keď si sadol na posteľ, tú bude treba pravdepodobne dezinfikovať !! Bohvie kde sa v tom oblečení váľal !

Mal som zatvorené oči a vôbec neprišla žiadna rana.Zdalo sa mi, že asi boli nahé no našťastie som ich nevidel lebo som pred vstupom zatvoril oči.... asi sa dosť zmenila za ten čas čo som tu nebol ...Usmial som sa a ležal na posteli.Úplne som zabudol čo som od Shizuky chcel.

Sedl si na postel. To si snad ze mě dělá srandu?! zuřila jsem v duchu. Měla jsem na něj takový vztek! Nikdo si nedovolil vstoupit bez vyzvání, když jsem byla v pokoji.
Zab ho! zavrčela mi Sachmet v hlavě.
Rukou jsem nahmatala dýku, které zůstala ležet, někde na posteli z večera. Pevně jsem ji sevřela. Naklonila jsem se k Takerovi a ostřím jsem mu zajela do břicha. Dívala jsem se mu do očí. Měl je zavřené. Chtěla jsem vidět bolest, strach...



(Pro ty, kteří nepochopili...Jelikož scénky nad 18+ se zde nesmí podrobně popisovat, musely jsme se přesunout )