Dům Lorda

Zrazu moje brucho obalil ľad a díka zamrzla.Vieš, že mňa nie je jednoduché poraniť.Stále som mal zatvorené oči a usmieval sa.Ten chlad som už dlho nepocítil.Bolo to dosť príjemné (ten chlad).Stále som pokojne ležal a čakal čo Shizuka urobí.

Usmála jsem se. "Ale, ale.." broukla jsem. "Zapomněl jsi na jednu podstatnou věc," ušklíbla jsem se. Stoupla jsem si. Zamířila jsem k nočnímu stolku. Vytáhla jsem šuplík a ruku jsem do ní zabořila. Vytáhla jsem infuzní sáček s jeho krví.
Na prst jsem nanesla kapku krve a olízla ji. Sáček jsem bezpečně zabezpečila. Teď jsem věděla, že ho budu muset před ním dobře skrýt. "Už jsem ti říkala, že tvoje krev nepatří k mým oblíbený?" usmála jsem se. Už jsem byla celá natěšená.
Jeho krev se zastavila a hned změnila směr. Tepny, které vedou krev ze srdce ji vedly do srdce. Prostě jsem mu obrátila oběžný systém. Mohl ucítit velké bolesti. Srdce nebylo zvyklé na tento způsob oběžního systému. Chvíli to vydržet mohl, ale za chvíli mu srdce bude tlouci tak rychle, že zkolabuje a on umře.
V očích jsem měla takovou radost. Konečně jsem ho mohla potrestat za to, co provedl!

... no to som nedomyslel ...Pomyslel som si a zrazu som cítil bolesť.Veľmi dobre som vedel čo robí.Zrazu som začal strácať vedomie a zapotácal sa.Posledný krát som sa nadýchol a spadol na zem.Hlavu som si udrel o skrinku a bezhybne ležal na zemi.

Stoupl si. Jak jsem začala se svojí technikou, tak se zapotácel a spadl na zem. Přitom se bouchl hlavou o skříňku. Jen jsem ho pozorovala. Přestala jsem s technikou, protože to nemělo cenu. Ležel v bezvědomí na zemi. To jsou mi ale lidé, povzdechla jsem si. Otočila jsem se ke dveřím. Vyšla jsem z pokoje. "Snad tu nebude ležet dlouho. Chci se vrátit do prázdného pokoje," řekla jsem ještě než jsem odešla. Jelikož v pokoji byla jen Caitlyn, tak má slova patřila ji. Udělala jsem si z ní služebnou.

Samá tma a tma.Zrazu som otváral oči a pomaly sa nadvihoval.Videl som rozmazane a sadol si na postel.Ruku som mal z ľadu a tú som si dal na čelo.Po dlhej dobe som bol v poriadku a v izbe si všimol dievča.Bola nahá a rýchlo som si zavrel oči (teda ak nahá si).

Prikývla som na Shizukin, viac menej príkaz a len som sa pozrela na bezvládne telo toho chlapíka. Povzdychla som si, na čo som na seba rýchlo som si natiahla nohavice a tričko. Zliezla som z postele, trocha som ju ustlala a následne som podišla k jeho telu. Nemám rada fyzickú námahu.. zamumlala som trocha nepríjemným tónom. Všimla som si že sa prebúdza a tak som ho ešte raz poriadne preklepla do temena a len som si raz do znova bezvládneho tela kopla. Skôr od zúrivosti. Po tom som ho však chytila za ramená a odvliekla som ho z izby. Narazila som na domovníka ktorý mi poradil kam mám tohto týpka odniesť. Bolo to dole schodami o dve poschodia.. teda lepšie povedané niekde do pivnice. Nebol to vinný sklep ale skôr, taká malá prázdna miestnosť , drevené dvere, drevená lavička a to bolo tak všetko. Vlastne to pripomínalo nejakú vezenskú celu !! v dobe križiackych výprav. Pekné sny. Povedala som škodoradostne na čo som iba vyšla z miestnosti, zamkla som za sebou a znova som začala hľadať komorníka. Keď som ho našla tak som si od neho poprosila také tie úžasné maidské šaty ktoré majú služobné !! pochopiteľne mi vyhovel, zaviedol ma do miestnosti kde mi pomohol vybrať správnu veľkosť. Obliekla som si ich len s tým rozdielom že som všade musela chodiť bosá !! lúbilo sa mi to, cítiť podlahu po ktorej chodím. Veselo som vyletela z miestnosti a stúpla som si vedľa dverí do tej, v ktorej spávala Shizuka. Chcela prázdnu miestnosť, tak som do nej nevstúpila ani ja.

Zaviedla ma do cely.Tak dobre teda!Začíname!Zmrazil som svoje telo takže mi ani neprúdila krv bola to v podstate taká ľadová voda ktorá nemala nič spoločné z krovov.Usmial som sa a dotkol sa steny.Tá sa okamžite začala zmrazovať.Urobil som si meč z ľadu a kopol do dverí ktoré sa rozbili.Išiel som po schodoch ktoré sa zmrazovali.

Netušila jsem, co se tu děje. Z jídelny jsem zamířila zpátky do pokoje. Chtěla jsem zjistit, jestli už je pryč z pokoje nebo tam ještě leží. Šla jsem ke schodům a najednou jsem ucítila chlad, který přicházel od dveří sklepa. Co ten člověk zase dělá?! zuřila jsem v duchu.
Měla jsi ho zabít, dokud jsi měla příležitost! zavrčela Sachmet.
Jo, to máš nejspíš pravdu. Příště takové štěstí mít nebude! Otevřela jsem dveře od sklepa. Půlka schodiště byla zamrzlá. A jedny dveře byly rozbité. "Co si myslíš, že děláš?! Budeš to platit a zpravovat?!" mluvila jsem chladněji, než byl ten led.

Nemyslím moja!Obzeral som sa a usmial sa.Celá chodba už bola od ľadu a ja som sa pomaly približoval k Shizuke.Vchod do chodby som zatvoril silnou stenou od ľadu.Od Shizuky som bol približne meter.Cítil som jej dych a navonok som nedával žiadne známky nepokoja.No vo vnútri som bol zvedaví či ma dokáže poraziť v mojej pravej podobe.Stále som sa usmieval.

Zdalo sa mi že som niečo započula.. musela som sa pousmiať. Malý nám zlobý.. zamumlala som s miernym povzdychom a následne som iba odcupkala dole schodami až do sklepa.. teda myslela som si že sa tam tak ľahko dostanem, bránila mi v tom však ľadová stena. Ah.. to je celkom.. hmm..impozantné ? no popravde ani moc nie. Dodala som na čo som pred seba natiahla ruku. Vytvorila som pred sebou kruh "ničoho" a to doslova. prázdna diera ktorá prešla stenou ako nahriaty nôz maslom. Taktiež po sebe nezanechala nič, iba posledné zvyšky ničoty ktorá vládla v nekonečnej temnote Tartarusu. Prešla som dierou v ľadovej stene a len som sa pozrela až tak.. ospravedlňujúco na Shizuku. Prepáč, nemyslela som si že sa odtiaľ dostane. Ospravedlnila som sa Shizuke na čo som sa až sústrastne pozrela na toho chalana. Ty chceš vážne zomrieť.. toto som už skôr zavrčala..

Mne je to jedno!Nemám prečo žiť !Úsmev mi zmizol a opäť som urobil stenu.No tento raz s obrovskými hrotmi na konci ktoré som dokázal ovládať..... takže dvaja proti jednému ... to bude zábava! ...Stál som pokojne a v ruke zvieral obrovský meč z ľadu.Oprel som sa o stenu a z jednej strany steny vyšla postava.Bola celá v ľadovom brnení a bola pripevnená o stenu.Potom vyšla druhá taká istá no tá mala luk.Obidve boli dostatočne dlhé na to aby ma ubránili.

"To chceš umřít?" povytáhla jsem obočí. "Myslíš, že máš proti nám šanci? Zmrazíš si krev. Umřeš. Dostanu se ti ke krvi umřeš. Nemáš moc velké vyhlídky..." V klidu jsem stála na místě. Ani ty jeho ledová monstra se mnou nehnula. Jen jsem netušila, kde se tu vzala. Co pro to musel zmrazit.

... počkaj! ... veď sú to ženy! ... a čo, že sú to ženy? ...Rozprával som sa sám so sebou.Niečo ma prinútilo všetok ľad zničiť.Zrazu všetko prasklo a všade poletovali krištáliky ktoré boli nádherné.Bez slova som sa otočil a mieril som do väzenia.Chytil som sa steny a tá zamrzla a začal som vyrezávať dvere.Po pár minútach som bol hotový a sadol si na lavičku.... čo sa to s tebou deje?! ... už nedokážeš ani zabiť? ...Pripadal som si šialene keď som sa rozprával sám so sebou.... dokázať by som zabil ... no Shizuku nie! .... ona ma zachránila keď som umieral a jediné čo chcela bola moja krv! ...Ľahol som si a pozeral na kamennú stenu.... lenže vidíš ... teraz ťa môže bez váhania zabiť! ...

Pořád jsem stála na místě. Myslela jsem si, že si užiji boj, ale všechno z ledu prasklo. Kolem poletovaly malé částečky ledu, které by na slunečním světle vypadaly úchvatně. Eh? pomyslela jsem si. Zavřel se do místnosti. Naštěstí to nebyl vinný sklípek. "Nikdo mi nebude ničit dům!" procedila jsem skrze zaťaté zuby. Otočila jsem se a odešla jsem ke sklepa.

Nemal som čo robiť a tak som si dal dole tričko a začal cvičiť.Začal som brušákmi no chcel som prestať lebo zem bola ľadová no premohol som sa a začal som. hhhh ... 150 ... uff 151, 152, 153, 154 ...Rátal som a pomaly sa potil..... a 350!Posledné číslo som radostne zreval a posadil sa.Na ruke som si urobil malú kocku z ľadu a tú som si následne roztopil v ústach.Potom som si urobil ešte jednu a tou si potrel telo a nechal ju na drevenej posteli.Začal som robiť kliky.Po dvadsiatich minútach som mal hotové aj kliky a opäť sa potrel kockou z ľadu.Bola už skoro rozpustená a tak som ju hodil do kúta.Počkal som kým vyschnem a natiahol som si tričko.V ruke som si urobil tabuľku z ľadu a vytiahol som si malí nožík a začal vyrývať.

Byla jsem naštvaná. Vyšla jsem do pokoje. Prostěradlo trochu od krve. Přece jen se mi nepodařilo krev úplně přidržet tak, aby mi neunikla ani kapička. Posadila jsem se na pořád rozestlanou postel. Tohle byl můj dům a nehodlala jsem sem pouštět lidi, kteří mi ho budou ničit!
Po chvíli, po kterou jsem se uklidňovala, jsem vyšla na chodbu. V rukách jsem držela Takerovu krev, kterou jsem vzala ze stolku. Zrovna tam procházel domovník. Jen jsem rukou ukázala do pokoje. Pochopil a vešel dovnitř. Začal mi tam uklízet.
Znovu jsem se vydala do sklepa. Sešla jsem schody do haly a otevřela jsem dveře od sklepa. Pod schody jsem se zastavila u ledové stěny, která byla namísto dveří. Dlaň jsem položila na led. Snad měl led pod takovou kontrolou, že to dokázal vycítit.

Zaspal som a snívali sa mi celkom kľudné sny.No zrazu som niečo zacítil a otvoril som oči.Pozrel som sa na dvere a rukou som hodil do strany a dvere sa otvorili.V nich stála Shizuka a držala sáčok s krvou.Nevedel som koho tá krv je no po čase mi došlo, že to bude určite moja.... mal si ju zabiť v tedy! teraz si už mŕtvi! ...Opäť sa so mnou začalo hádať svedomie no vôbec som ho nevnímal.

Zůstala jsem stát na místě. "Proč jsi sem přišel? Zničit dům si můžu sama!" zavrčela jsem. "Takže jestli to byl tvůj jediný účel vypadni! Nechci tě tu!" Tu krev jsem tam neměla kvůli tomu, abych ho zabila. Jen pro případ nouze.

To ťa človek ani nemôže prísť pozrieť?Pozrel som sa na ňu a posadil sa.A ak si dobre pamätám tak si na mňa zaútočila ty.Stále som sedel a sledoval to jej vrecúško.Po chvíli trápneho ticha som sa postavil a išiel k Shizuke.No ak ma tu nechceš.Pozeral som sa jej do očí.

"Zaútočila jsem, protože jsi mi vešel do pokoje!" zavrčela jsem. Vážně jsem neměla ráda, když mi někdo vleze do pokoje a vyruší mě. "Ne nechci, když mi budeš ničit dům!" Ruku s sáčkem jeho krve jsem dala za záda, když přišel blíž. I kdyby mě zmrazil, stihla bych sáček roztrhnout.

To čo som zničil som aj opravil.Povedal som pokojným hlasom a prešiel za Shizuku.Pozrel som sa na sáčok s krvou no vôbec mi neprekážal.Necítil som sa nejak ohrození no nechcel som jej niečo urobiť.Otočil som sa a po schodisku som vyšiel hore.Prišiel som k hlavným dverám a otvoril ich.

"Je mi jedno, jestli jsi to opravil. Příště jsi jdi ničit jiný dům!" pořád jsem mluvila chladně. Šel za mě, ale nic neudělal. Čekala jsem, že bude chtít sebrat svoji krev, ale neudělal to. Vyšel ze sklepa a zamířil k hlavnímu vchodu. Následovala jsem ho. Otevřel dveře a zatavil se. "Příště se zeptej, jestli můžeš přijít." Nijak jsem ho nešetřila.

Vyšiel som von a nadýchol sa.Na hlavu som si dal kapucňu a zatvoril dvere.... kam teraz? ..Hovoril som si a rozbehol sa preč.
(presun)

Chcela som ich nechať vyrozprávať, teda už keď sa znova zavrel tak som iba odišla z miesntosti a sama som si sadla ku schodom, ktoré viedli na horné poschodie. Rukami som si podoprela hlavu, pri čom som sa lakťami oprela o stehná. Takto som nahodila istý druh kukuču, ktorý sa však nedal príliš špecifikovať. Čakala som kým ma Shizu nejak zamestná !

Takeru bez nějakého slova odešel. Ani jsem nečekala, že něco řekne. Zvedla jsem levou ruku a zamávala už na prázdné dveře. „Nashledanou, přijďte zas!“ řekla jsem mile. V pravé ruce jsem pořád držela sáček s krví. Pohodila jsem si s ním v ruce. Na schodech seděla Caitlyn. Vyběhla jsem schody do pokoje, kde jsem z šuplíku vytáhla prázdný krevní sáček (um… nevím, jak se to řekne). Znovu jsem se po schodech vydala na ní. Stála jsem za ní a do klína jsem ji spustila sáček. Opřela jsem se o zábradlí a čekala jsem, jestli to pochopí nebo ji to budu muset vysvětlit.