Dům Lorda

"Nie nemam rád žiadne holky čo mi nepovedia svoje meno"

"Ale nikdy nevíš jestli ti říkám pravdu," namítla jsem. Pořád jsem na něm ležela. Musela jsem uznat, že Caitlyn vybrala docela dobře. Jen kdyby přestal klást ty hloupé otázky.

"Nie poznam klamstvá"ako dopovedala prehodil som ju na zem a bol som na nej ja
"Tak meno?"

"A když ti ho neřeknu?" optala jsem se. Musela jsem uznat, že podlaha je dost nepříjemná.

"Tak odídem ale predtím ti zdevastujem dom"

"Myslíš, že tě nechám odejít aniž bych se s tebou nepohrála?" Zvedla jsem levou ruku a položila jsem dlaň na jeho obličej. V druhé jsem držela rukojeť dýky, ale nijak jsem s ní nehýbala.

Ako položila na moju tvár svoju ruku hned som ju dal preč postavil sa a pomali som odchádzal hore schodmi

"Když od někoho něco chceš, tak bys měl jít příkladem ne? Chtěla jsem aby ses bavil, ale když myslíš, že najdeš lepší zábavu tak si jdi. Nebudu ti říkat o co přicházíš," zvedla jsem se na loktech.

"Ved sa idem pobaviť tým že vyhodím do vzduchu tento dom aj stebou"diabolsky som sa usmial

"Jenže to tě uspokojí jen na chvíli," namítla jsem. "Potom se budeš zase nudit. Mohla jsem ti nabídnout dlouhodobější zábavu, ale když nechceš," lehla jsem si na zem.

"Tak potom vyhodim do vzduchu cele mesto ale ked mi povieš meno rád sa zabavým stebou"

Protočila jsem oči v sloup. Vážně jsem měla chuť ho zabít. Stejně to nepřežije, pomyslela jsem si. "Shizuka, když budeš věřit, že ti říkám pravdu," řekla jsem tak, jako bych lhala.

"Hmm Shizuka pekné meno a aj sa k tebe hodí je to tvoje pravé meno" podišiel som dole k nej a podal som jej ruku nech sa postaví
"Takže ako sa zabavíme?"

Zvedla jsem ruku a chytila jsem tu jeho. Stoupla jsem si. Byla jsem u něj docela blízko. "Co nejprve zjistit, co máš pod tím tričkem?" Volnou ruku jsem položila na jeho pas.

"Vieš pravdu povediac takéto veci ma nebavia pokym tu danu ženunemilujem takže takto sa nechcem zabaviť asi prečo som masovy vrah?"

"Jsi beznadějný případ," zakroutila jsem hlavou. "Takže chceš bolest, krev, mučení, smrt?"

"Chcem zabíjať mučiť nie to ma ažtak nebaví ja sa rad mlátim a rad strielam"

„Zabíjet a mlátit,“ zopakovala jsem. Ruce jsem si dala za záda. „No tak mě uhoď,“ pobídla jsem ho. Nejspíš jsem čekala, že to udělá, ale neučinil tak. „I to nezvládneš? Chtěl jsi mě zastřelit. Vím, že to není ono, když nemůžeš vidět strach v očích své oběti, ale i tak tě to uspokojí, ne?“ Nevím, jak to působilo na něj, ale u mě to uspokojovalo. Sice to nebyla taková zábava, ale účel to splnil. Chtěla jsem, aby mě uhodil. Uhnula jsem pohledem. Už jsem chtěla prohlásit, že je srab, když v tom jsem na tváři ucítila jeho pěst. Nečekala jsem to. Při jeho nárazu o mou tvář jsem si rozkousla ret. Usmála jsem se. Dva prsty jsem si přitiskla na ránu. Olízla jsem si krev. Úplně jsem zapomněla, jak chutná. „Spokojen?“ zvedla jsem pohled a podívala jsem se mu do očí. Vždycky mi zářily, když jsem ochutnala krev. „Takže, mladíku, dovolíš mi si s tebou pohrát? Slibuji, že ti nic neprovedu,“ zalhala jsem. Ve lhaní jsem byla velice dobrá, tak to z tónu hlasu, mimiky či výrazu očí nemohl poznat. Nečekala jsem na jeho odpověď. Naklonila jsem se k němu. Mohlo to vypadat jako bych ho chtěla políbit. Zvedla jsem ruce, kdyby se chtěl bránit. Pootevřela jsem ústa a skousla jsem mu ret. Více jsem stiskla, až jsem vytvořila malou ranku. Jazykem jsem mu ji olízla. Pak jsem ret sevřela mezi svými a krev jsem vysála. Po chvíli jsem se odtáhla. „Jen taková malá pojistka,“ řekla jsem na vysvětlenou. Otočila jsem se a pokračovala dál v chodbě. Neřekla jsem mu, aby šel za mnou. Tak nějak jsem doufala, že jeho chtíč a libování si v zabíjení a bolesti ho přesvědčí, aby šel za mnou.
Zmizela jsem v nějaké místnosti. Ze stolku jsem vzala injekční stříkačku. V místnosti byla tma, jediné světlo bylo to matné z chodby. Uviděla jsem stín. Počkala jsem, až bude u mě blízko. Otočila jsem se a jehlu mu zapíchla do krku a obsah jsem mu vstříkla do těla. I malé množství by ho ochromilo. Počkala jsem, až látka začne působit. Za malou chviličku se svalil na zem. Byl při vědomí, ale nemohl se hýbat. Pro sebe jsem si zakroutila hlavou. Příště bych je měla nechat posadit, pomyslela jsem si. Nemusela bych je pak zvedat. Překročila jsem ho a zavřela jsem dveře. V místnosti nastala naprostá tma. Rozsvítila jsem jasné světlo. Znovu jsem přikročila k Aizenovi. „Tak, drahý, budeme zkoumat,“ mluvila jsem na něj, i když jsem věděla, že mi neodpoví. Zvedla jsem ho. Dalo mi to hodně práce, protože byl těžký. S námahou jsem ho dostala na lehátko. Přivazovat jsem ho nemusela, protože se nemohl hýbat. Opřela jsem se o něj a musela jsem se na chvíli odpočinout. „Měl bys shodit. Pak by nedalo tolik námahy tě někam dotáhnout,“ postěžovala jsem si. Rozhlédla jsem se. „Tak čím začneme?“ pořád jsem pokládala otázky, na které se mi nedostávalo odpovědi. Vzala jsem další prázdnou injekční stříkačku. Otočila jsem se k němu zády a zamířila ke skříni. Otevřela jsem ji a vytáhla jsem zkumavku. Obsah jsem natáhla do stříkačky. Znovu jsem k němu přistoupila a obsah jsem mu stříkla do žíly. Sledovala jsem jeho reakci. Nemohl se hýbat a křičet, ale na očích jsem mu viděla, jak to bolí. Užívala jsem si to! Tak jsem pokračovala několik dní.

„Ty máš teda výdrž,“ poznamenala jsem, když už jsem netušila, co mu udělat. Ani jsem nevěděla, že to takhle dlouho vydrží, aniž by ho to zabilo.

Ako namňe robila pokusy zrazu sa stala nečakaná vec ako stala primňe chyťil som ju za ruku a začal kričať ako psychopat zrazu nastala tlakova vlna tým že buchol do stoličky cele laboratorium to zničilo ale Shiz to len odhodilo do steny ja som s velkými bolesťami začal uťekať po schodoch hore vyšiel do horneho podlažia a hned som utiekol cez dvere preč (presun)