Nemocnice

Ja som bol teda už v sesetrne a hľadal som počítač alebo nejaké papiere a informácie . Čislo , číslo to chce ... hmmm Catherina sa volala ... tak teraz to len nájsť ... Ako som sa tu pozeral tak som sa zdesil .Sakra tak toto bude vážne na dlho . Pomyslel som si a začal som prehľadávať všetko čo sa dalo .

Sestry a personál

Vyšli z pokoje na konci chodby. Chodbou se rozezněl hlas doktora a sestry. Téměř okamžitě zmizeli ve vedlejším pokoji. Tam se zdrželi patnáct minut a pokračovali po pokojích.

Ja som hlasy počul ale predsa len aj keby ma tu našli báť som sa nebál . V papieroch som akosi nenašiel nič prešiel som k počítaču a dal som hneď vyhľadávať všetko čo je v počítači na meno Catherine nevedel som presne ako sa jej to píše preto som to písal viac krát a dúfal že sa tam niečo objaví hoci ako som to sledoval vyzeralo to že takýmto tempom nenájdem nič . Ale no táák určite tu niečo byť musíí !

Sestry a personál

Prošli jsme další pokoje, kde jsme se vždycky zdrželi kolem deseti minut. Šli jsme kolem sesterny. Jedna ze sester se koukla přes okno dovnitř. Nikoho tam neviděla. Spíš to udělala automaticky. Zalezli do dalšího pokoje a prováděli vizitu.

Ako v tedy šli okolo sestri doslova som si zaliezol pod stôl ako som odtiaľ vychádzal udrel som sa do hlavy ! Div že som nezanadával nahlas .Nakoniec som to vydržal a zasa sa pustil do hľadania .Nakoniec som našiel zložku z jej údajmi a začal som si čítať bolo tam jej celé meno .Vek narodenia a nejaké také podrobnosti nakoniec som tam našiel aj jej číslo .To som si okamžite zapísal do telefónu . Potom som vstal zrušil zložky kde som hľadal a pomaly som mieril zo sesterny .Už mi bolo jedno žeby ma našli ja som sa šiel prechádzať po chodbách mal som čo som chcel .

Lékařský personál

Znovu vyšli z pokoje. Jeden z doktorů se ohlédl. „Mladíku?“ promluvil. „Jsou vizity, měl jste být ve svém pokoji!“ pokáral ho. Zastavil se a čekal na to, než zalezl do pokoje.

[b]"Ehm ... a bude možné aby som potom mohol voľne chodiť po nemocnici ?"[/b]Opýtal som sa lekára keď som mieril do svojej izby .

Lékařský personál

"Ne. Pacientům není dovoleno pohybovat se volně po nemocnici," oznámil mu. Mířil do svého pokoje a pokračovali ve vizitě.
Za nedlouho se dostali i do jeho pokoje. Udělali mu předběžné vyšetření a pak odešli a nechali ho o samotě.

Ja som už ležal v svojej posteli a hral som sa z mobilom .Vedel som že lekárka príde naozaj neskoro tak čo nakoniec som teda vytočil jej číslo a čakal som či niekto zdvihne alebo to vypne .Aj tak som nevedel prečo vlastne volám ale nudil som sa tu sám .

Přijela jsem na parkoviště. Zamkla jsem auto a zamířila do nemocnice. Nastoupila jsem do výtahu a jela do kanceláře. Vysvlékla jsem si sako a oblékla jsem si bílý plášť. Na stole jsem neměla žádnou složku, tak jsem po zapnutí počítače šla na obchůzku.
Zastavila jsem se v sesterně, kde jsem se dala na chvíli do řeči se sestrami. Nic vážného se tu neobjevilo. Byl tu klid. Rozloučila jsem se a šla jsem za tím mladíkem. Chtěla jsem zjistit, kde vzal moje číslo.
Vešla jsem do jeho pokoje a hned na něj zpustila: „Kde jsi vzal moje číslo?“ Stála jsem u jeho postele a měla ruce v bok.

"Umm taktiež vás zdravím slečno Catherine .... " Usmial som sa dávno som sa už z mobilom nehrál ." Ummm tak odkiaľ niečo také sa nehovorí umm dá sa povedať že tajné zdroje ?" Povedal som a potom som si sadol lebo som ležal ."Čo myslíte že už som v poriadku ?"Nemal som v pláne jej povedať ako som to zistil.

To si ze mě dělá srandu? To abych si změnila číslo! pomyslela jsem si. „Ano, můžete odejít. Dávejte si pozor. Za týden až dva přijďte na vytahování stehů,“ řekla jsem a otočila jsem se. „Nashledanou.“ Odešla jsem do své kanceláře.

"Zatiaľ ... "Povedal som to preto lebo som mal v pláne ešte za ňou príjsť .Ja som sa za tú dobu teda obliekol .Mal som na sebe krvavú Košeľu z dierou ale čo aj tak som vedel že si ju potom vymením . Nič iné som tu nemal .Ako som vyšiel skotroloval som si či mám všetko a potom som zamieril tam kde by mala vlastne mať kanceláriu ona na to som sa opýtal aj jeden sestričky .Keď som bol potom u nej zaklopal som na dvere .

Seděla jsem u počítače, a kontrolovala jsem záznamy. Uslyšela jsem zaklepání. „Copak?“ zeptala jsem se s domněním, že je to jedna ze sester anebo doktor. Neotáčela jsem hlavu od počítače. Netušila jsem, že někdo z pacientů sem má přístup.

"Ehm prepáčte že zasa otravujem Catherine ale máte chvíľku ?" Prehovoril som smerom k nej a opieral som sa o dvere .Čakal som či vlastne niečo povie .

Když promluvil, nebyl to známí hlas. Rychle jsem se otočila. „Co tady děláš?“ vyjekla jsem.

"Ehm ? Sem sa chodiť nesmie ? Žiadny nápis som nevidel vážne prepáčte . "Omluvne som sa usmial a potom som dodal ."Nemáte teda troška času predtým než pôjdem ?" Opýtal som sa jej ešte raz .

"Jsem ve službě. Co tu chceš?" Opřela jsem se ve svém křesle a upřela jsem na něj svůj pohled.

"No tak chcel by som sa vás opýtať že ak teraz nemáte nočnú alebo keď budete mať voľno či by ste si somnou niekam nevyšli napríklad na večeru alebo hoci kde inde ako také malé poďakovanie " Prehovoril som k nej a dúfal som že neodmietne hoci to asi bolo pravdepodobnejšie lebo sa mi zdalo že ma nemusela ale tak ja som si za to mohol aj tak sáám .

"Nevyšla si s tebou?" zopakovala jsem. "Promiňte pane, nejsem na mladý." Zasmála jsem se. Možná jsem ho tím urazila, ale byla to pravda. Ani jsem nevěděla kolik mu je. Měl štěstí, že jsem nezavolala policii.

"Ehm 20 je málo ? "Zasmial som sa . "A nie nejako vážne len proste sa zabaviť to je všetko vážne nič zlé v tom nemyslím . " Ehm že ja vyzerám až tak na mlado ? Koľko má tak ona ? 23 ? 22 ? Prezeral som si ju troška ale len tak nenápadne .

"Dvacet? Vám je dvacet?" zeptala jsem se nevěřícně. Sice byl vysoký, ale dvacet let jsem mu rozhodně netypovala. Možná tak osmnáct.

Zasmial som sa vážne sa mi tak trocha páčilo že to na mne nebolo vidno že mám za 5 dní 20 . "Ehm no tak popravde mám 20 až za 5 dní a to je ako keby 20 mám nie ? Vážne som vám taký nesympatický že nechce ísť ?"Opýtal som sa teraz tak trocha prosebne .Ale už som dlho nemal v pláne prosiť predsa len prosiť sa nejakému dievčaťu mi bolo vlastne proti srsti . Hmm ty si dávaš akosi záležať to je u teba nezyk ... Ani nie tak chcel by som aby šla ale ak odmietne presviečať ju na silu nebudem aj tak by nešla . Prehovoril som v mysli a na tvári som mal vlastne taký milý kukuč .

„Takže za chvíli budeš slavit narozeniny?“ byla to řečnická otázka. Podívala jsem se na hodinky na levé ruce. Měla jsem už dávno po službě. Stoupla jsem si a vysvlíkla jsem si plášť a pověsila jsem ho na věšák. Vzala jsem si sako a oblékla jsem si ho. Zpod stolu jsem vytáhla kabelku. Ujistila jsem se, že tam mám všechny věci. „Nechceš někam hodit?“ zeptala jsem se.

"Umm tak stačí ak ma hodíte na začiatok mesta tam by som mal mať auto a nejaké veci na prezlečenie by tam byť myslím mohli a áno budem mať narodeniny ... "Odpovedal som vlastne a už som sa jej vlastne už nepýtal neodpovdala teda nakoniec . Potom som teda uhnul z dverí tak aby vyšla a ja som mal v pláne ísť potom za ňou .
Tak kam potom ?