Chrám sv. Pavla v Londýně

Po své veliké cestě napříč Anglií jsem se konečně vrátil do nejbezpečnějšího města. Londýn bylo krásné veliké město a já jako správný bojovník za světlou stranu jsem přišel do kostela. Sedl jsem si na lavici a v ruce dal napříč modlení. Měl jsem na sobě rouchu Sage, sice málo kdo poznal co znamenají písma na mém plášti, ale ti jenž byli z řádu to jistě poznali. Modlil jsem se k bohu ať už skončí válka, ať už zlo zmizí, nebo ˇat aspoň nastane rovnováha mezi stranami.

Po delším spánku v kostele, kde jsem se probral jsem šel na další modlitbu. Po modlitbě jsme se vydal na snídani, kde jsem si dal kávu s tousty. V tomto kostele nebylo moc živo neboť tu bylo jen pár mnichů. Rozhodl jsem se že po své cestě Anglii je čas kontakt jako SAGE a starat se o tuto zemi. Nechal jsem si k sobě zavolat pár mnichů a dal jim rozkazy. Tyto rozkazy byli jednoduché, přivést příslušníky řádu co nemají nic na práci. Hned po této diskuzy a zaúkolování jsem se vydal do své menší kanceláře.
(Post kanceláře ještě dodělám)

Dostat se z mého bytu k St. Paul's byla otázka deseti, nanejvýš patnácti minut. Vzala jsem to příjemnou procházkou přes Old Millenium Bridge, na nějž vstoupit bylo vždycky trochu o život, ale na druhou stranu to byla pěkná změna, zavzpomínat si, jak se dřív stavělo, jak primitivní architektonické postupy se používaly a vůbec. Byl to docela hezký most. Ne jako ty bláznivé kolosy, co se stavěly všude kolem, a rozhodně to bylo poetičtější a zdravější než cesta podzemkou. Tady se člověku aspoň dostal do plic svěží vzduch, který se proháněl nad starou dobrouTemží.

Tenhle chrám byl vždycky mým miláčkem. Bůhvíproč mě ta budova nesmírně fascinovala, když jsem si ho prvně prohlédla jako malá, vystoupala těch jeho x pater a z jeho střechy poprvé přehlédla celý Londýn, věděla jsem, že jsem doma a že to tu budu milovat. Zjistit pak po letech, že právě on slouží jako hlavní celoanglická základna Řádu, bylo tudíž celkem úsměvné.

Vypadalo to tu nicméně zpustle. Pochopitelně. Věšet u vchodu girlandy a transparenty "Vítejte v hlavním štábu supertajné organizace, která má v plánu zachránit svět", to by asi nebyla úplně ta správná cesta.

Procházela jsem ztichlou uličkou mezi lavicemi. Ginger se mi držel v patách a přísně přivřenýma očima mžoural do všech stran. Tu a tam se mezi sloupy mihnul mnich v kápi. Přemýšlela jsem, jestli je mezi nimi i ten, co mi přinesl dopis. Ehm, haló? odkašlala jsem si a zvolala polohlasem. Nechtěla jsem v kostele křičet, i tak se to tu dost rozléhalo. Ale bylo zapotřebí dát jim nějak najevo, že jsem tady.

Od dveří se objevil hlas " Důvod vaší návštěvy" Po tomto ohlasu bylo opět ticho a z ničeho nic jste mohli slyšet křik jedné z mnoha bájných v místností, která nejspíše byla v kostele. Před dveřmi byli 3 pérka.

Ehm, odkašlala jsem si znovu. Jsem Catherine Cooková. Mám se přidat... no, k vy-víte-čemu, co sídlí v tomhle chrámu. Mí rodiče jsou už léta členy. Carlie Cooková, Benjamin Cook, dodala jsem, kdyby si to chtěli ověřovat. Obdržela jsem... pozvánku, zmínila jsem a vytáhla z kapsy složený dopis, který mě sem přilákal. Zamávala jsem jím ve vzduchu, aby si kdokoli, kdo mě v danou chvíli sledoval, mohl ověřit, že nelžu.

Dveře se otevřeli " Vstupte Catherine Cooková a vítejte". Kostel nebyl nijak přepychový, avšak tam bylo dost lidí. Mnoho lidí se totiž po pozvánce SAGE vydalo zpátky do kostela. Catherininým očím nemohlo unikout mnoho stvoření, kterých byli pomocníci různých členů rádu. Bylo to od krys až po bájné bytosti. Nejvýše postavená bytost, který stála na sloupu byl SAGUV pomocník Gryph.

Wow... uklouzlo mi. Rodiče mě připravili na leccos, ale dokud to nevidíte, nevěříte. I když... s poněkud nadpřirozenými věcmi jsem měla sama zkušenosti, takže zase tolik mě to nepřekvapovalo. Člověk si tak nějak zvykne očekávat všechno, když žije v tomhle světě.

Rozhlížela jsem se po svém okolí a prohlížela si místní. Někteří vypadali opravdu nezvykle. Na některé jsem téměř neznatelně pokývala na znamení pozdravu, ale spíš jsem se snažila udržet poker face. Nebyla jsem si jistá, na jaké jednání jsou tu zvyklí. Došla jsem až k majestátně působícímu Gryphovi. Podle rad, které jsem četla v nějaké praštěné knize, jsem se mu hlavou trochu uklonila, na znamení respektu. Bylo to skutečně děsivé zvíře. Ale zase jsem to moc nepřeháněla. Předně jsem nevěděla, jestli to není jen nějaká fáma, a za druhé jsem skutečně neměla v povaze se někomu klanět.

Gryf se jí jen lehce poklonil na náznak úcty a dál se díval po okolí. Dveře hlavního SAGE byli přímo po schodech nahoru.

Vzala jsem to jako souhlas a podívala se po dveřích. Zřejmě mě zval dál. Tak proč ne, vždyť je to jen hlavní hlavoun všeho toho, o čem mě učili a pro co naši celý život bojujou. Cajk, pomyslela jsem si a vykročila vpřed.

Dveře se sami otevřeli a Catherine směla vstoupit do kanceláře. V kanceláři byl SAGE, který seděl v křesle. Seděl zády ke Catherin a díval se z okna ven. Byl jsem celý v bílém plášti a na zádech jsem měl znak, který prokazoval že jsem jeden ze svatých. Na stole bylo pár papíru. Catherin si také mohla všimnout že za opaskem mám deagl.

Otevřené dveře jsou jasná pozvánka ke vstupu, a tak jsem neváhala. Prohlížela jsem si jeho kancelář a vršek jeho hlavy, což bylo asi tak to jediné, co jsem mohla vidět, když seděl v křesle a ještě zády ke mně (( ale jako fakt, skrz nábytek nevidím)).

Nebyla jsem si jistá, jak se zapřádá rozhovor se Sagem. Má člověk pozdravit? Nebo má mlčet, až promluví on? No, je to hlava dobré strany, takže by neměl kousat. Zdravím, pronesla jsem s nepatrným úsměvem a čekala na jeho odpověď. Dodávat, kdo jsem, mi přišlo nadbytečné. Jistě to už beztak dávno věděl.

Uslyšel jsem nějaké zvuky a tak jsem se otočil. Viděl jsem dívku, která byla přibližně v mém věku a tak jsem se otočil na židli a stoupl. Pousmál jsem se na ní " Ano co potřebujete madam? " Odstoupil jsem kousek dál od stolku a šel k polici s knihami. Odhrnul jsem jednu knihu a vzal si menší krabičku, kde jsem měl ukryté své čaje, před připadnými větřelci. Podle vůně muselo jít cítit že jde o čaje, které je těžké sehnat.

Ne že bych nebyla dopředu informovaná, ale přesto, vidět tak mladého "klučinu" s přátelským úsměvem, za nímž se má skrývat jeden z nejmocnějších lidí světa... bylo to prostě k neuvěření a člověk si totálně nedokázal představit, že by někdo tak mladý mohl být tak vlivnou osobou. Ale už mnohokrát jsem se přesvědčila, že zdání klame.

Zrzavý kocour Ginger seděl u mých nohou s ocáskem stočeným kolem pacek a mžoural na něj svýma neustále nedůvěřivýma očima.

Ehm, neřekla bych madam, pousmála jsem se tomu označení. Těmhletěm formalitám jsem na chuť nikdy nepřišla. A když jsem nad tím tak uvažovala, napadlo mě, že jsem se vlastně zapomněla rodičů zeptat, jak se má správně s hlavounem mluvit. Má se mu vykat? Má se mu říkat "Jeho Jasnosti" nebo nějakým podobným šíleným, ale nezbytně nutným titulem?

Jsem Catherine, začala jsem prostě. A tohle je Ginger, dodala jsem, když se mi kocour výrazně otřel hlavou o nohu, zjevně dotčen tím, že jsem necítila potřebu ho představovat. Přišli jsme, abychom se zapojili do tadytoho všeho, mávla jsem rukou do vzduchu, majíc "tím vším" na mysli celý Řád, boj o dobro a rovnováhu na světě, dělání správných věcí, využití našich dovedností a tak vůbec. Naši mi o vás mnohé vyprávěli. Carlie a Benjamin Cookovi, dodala jsem, aby věděl, o koho jde. Oba pro Řád pracují už spoustu let, tak nějak k tomu naverbovali i bratra a mám pocit, že kdybych do toho nešla taky, vydědili by mě, uchechtla jsem se a v zápětí se kousla do rtu. Nebyla jsem si jistá, jestli bylo společensky vhodné vtipkovat při konverzaci se Sagem. Ne že by to nějak extra trápilo mé srdce, ale slíbila jsem otci, že budu držet jazyk za zuby a chovat se pokud možno co nejslušněji, jinými slovy, že na sebe nebudu příliš upozorňovat.

Zrovna jsem se přistěhovala blíž do centra, abych byla po ruce, ale nebyla jsem si jistá, čím začít, tak mě napadlo, že zajdu a poptám se přímo u zdroje, co se po mně vlastně chce, usmála jsem se. Tohle snad nemohlo vyznít neuctivě, huh? pomyslela jsem si a pohlédla na Gingera. Otočil jedno ucho dozadu, ale nepřestával sledovat každý Sageův pohyb. Vousky se mu na čumáčku hýbaly, jak čul, co to má ten zvláštní pán v těch krabičkách.

Tak vy jste dcera Benjamina a Carlie?" Jen jsem se pousmál a dal si krabičku s čajmi. " Posaďte se Catherine " Sedl jsem si na židličku a lehce zafoukal vítr. Dveře se zavřeli, ale ještě před tím do vnitř vstoupil Griffin. " Jelikož jste se mi představila tak já vám taky. Mé jméno je Neuro Skouro a jsem 1 SAGE Anglie a tohle je můj pomocník bájný Griffin s názvem Hersig. Vašeho bratra neznám za to se omlouvám a ohledně co se tu děje. Jak asi víte dlouho mě nikdo nemohl zastihnout a tím důvodem byla má cesta Anglií. Bohužel neprocestoval jsem jenom Anglii, ale aji temnou říší, ale pouze kousek. Podle mých informací mají velice mocného vůdce a ten začíná seskupovat armádu. Každá armáda má údajne 1 vůdce a obávám se toho že aji zde v Anglii se 1 takový najde. Potřebuji se spojit s ostatními SAGEMI pomocí projektorů, avšak spojit se s ostatními zeměmi je velice náročné a to hlavně na domluvě. Dáte si taky čaj? " Opět jsem si stoupl a nalil vodu do konvice a nechal jí ohřívat.

Souhlasně jsem kývla a využila nabízené židle. Díky, pousmála jsem se a sledovala majestátního gryfa, vstupujícího do místnosti. Ginger se schoval pod židlí.

Bratr není tak docela členem. Spíš jen ví, o co jde, a pomáhal s mým tréninkem, ale má prý zatím jiné věci na starosti, takže se ještě nerozhodl doopravdy přidat, vysvětlovala jsem.

Dám si ráda, díky ,přitakala jsem na nabídku a zamyslela se. Takže myslíte, že brzy dojde k nějaké otevřené válce? Totiž - zatím se to všechno dělo tak nějak v tichosti a mimo zraky normálních lidí. Myslíte, že když zakládají armádu, hodlají to vytáhnout na denní světlo? A my tedy budeme taky dávat dohromady armádu? vyptávala jsem se zvědavě.

Nemyslím si že by jí vytáhli jen tak na denní světlo a pokuď ano, tak si myslím že máme spoustu iluzionistů, kteří můžou pokrýt oblasti tak, aby si toho obyčejní lidé nevšimli, avšak dělají mi starosti spíš jiné věci a to je organizace. Jejich síla je určitě větší, protože u nich vládne nejsilnější, ale u nás jsme 4 vůdci a bývá pravidlem že někdo nemusí nikoho. Já třeba nemusím toho starýho ze Španělska, avšak respektuji jeho sílu a zkušenosti. " Konvice dohřála a tak jsem tam jí vipl z proudu. Vodu z konvice jsem dal do šálku a vytáhl 2 sáčky. Na sáčcích bylo napsáno, že se jedná o Indický čaj. Jelikož Indie jako země již nebyla a těchto čajů nebylo moc k dostání, tak byli velice, ale velice drahé a málo k dostání. Oba sáčky jsem dal do 2 hrníčků a nechal je vyluhovat.

Sledovala jsem, jak louhuje čaj. Bylo na něm vidět, že ho to baví.

Hm, a nedalo by se s tím něco dělat? Třeba... uzavřít nějakou alianci nebo tak něco? Jako že spřátelit se? Ostatně stojíme přeci všichni na jedné straně, ne? napadlo mě. Že někdo někoho nemusí z osobních hledisek, to jsem dokázala pochopit, ale za dané situace bylo naprosto nevhodné nechat se tím ovládat.

A proto tu mám řešení na tuhle situaci a to budou zástupci, kteří budou mluvit v našich jménech. Stále se nemůžu rozhodnout kdo bude mím a komu se dá nejvíce věřit, ale aspoň se tak s něma nebudu muset vidět. Víte Catherin nesouhasili s tím, abych byl SAGE ale mnoho předních bojovníku z pozic Paladinů mě zvolili a já nepotřebuji slyšet, že na této pozici nemám co dělat." Po asi 5 minutách jsem položil hotový čaj na stůl a lehce si srkl. Chvíli jsem nedělal žádnou reakci a srkl si opět a oddechl si. Čaj mi chutnal, ale nebylo to to na co jsem zvyklí. " Váš pomocník se nějak bojí? Jestli se bojí Hersíga, tak nemusí je krotkej jak křeček že? " Podíval jsem se na Hersíga a ten na mě vražedným pohledem, nejspíš si chtěl zachovat svou důstojost před slečnou, a tak na mě neskočil a nepoškrábal, při nejhorším nesnědl.

Dumala jsem o jeho slovech, sotva jsem vnímala chuť nabídnutého čaje, která ovšem byla znamenitá. Vytrhla mě z toho zmínka o pomocníkovi. Ne, to ani ne, spíš je nedůvěřivý a nezná vás - ani vašeho pomocníka, usmála jsem se a pohlédla na mohutného gryfa. Myslím, že se prostě jen snaží vypozorovat, co jste zač, a nějak si vás zařadit. Což už samo o sobě je docela poctou, normálně ho lidi vůbec nezajímají, podotkla jsem a znovu se řádně napila.

S důvěrou je to těžké, dneska se nedá věřit nikomu. Myslím, že člověk prostě musí ukázat svému okolí, zač stojí, a dát jim jasný důkaz o tom, kým je. Lidé neuvěří, dokud neuvidí. Tak třeba by to chtělo nějak upevnit svou pozici, když jsou tu tací, co pochybují. Myslím třeba udělat něco velkého, co přesvědčí i teb zbytek nedůvěřivců, že jste člověk na správném místě. Ale nevím, co by to mělo být, nemám s takovými věcmi moc zkušeností, pokrčila jsem rameny. Obecně vzato nejsem nejlepší vůdcovský typ. Řídit lidi je strašně nevděčná práce. Když už jsem se k tomu párkrát nachomýtla, celkem mě to bavilo, ale jen do té doby, než mě někdo nakrkl, ať už svým laxním přístupem nebo prostě tím, že se choval jako pako, pronesla jsem ledabyle a pak mě napadlo, že možná moc mluvím, tak jsem se znovu napila.

Napadlo mě, že to, co jsem řekla o Gingerovi, se dá velice snadno aplikovat i na mě samotnou. Stejně jako on jsem Sage teprve potkala a nebyla jsem si jistá, kam si ho zařadit a jakou značkou ho polepit. Co je to za člověka? Jaká je jeho minulost? Naši o něm mluvili s velkou nadějí v hlase, ale sebelépe vykreslený životopis vám neřekne, co je někdo zač a jaký je.

Dorazil jsem do Londýna a ihned se vydal do chrámu svatého Pavla. Vešel jsem a pozdravil. Buďte zdrávi a světlo života nechť vás prováej. řekl jsem a pokřižoval se.

Naprosto souhlasím s tím co jste řekla Catherin" Pak jsem uslyšel ruch venku. Nevěděl jsem co se děje, ale z po tom ruchu z ničeho nic bylo ticho. Stoupl jsem si a šel jsem ke dveřím ,které jsem následně otevřel. Uviděl jsem jak se lidé uklaní nebo salutují nově příchozí osobě. Díval jsem se přímo před sebe " Myslel jsem že by jste se měl starat o svou zemi ve své zemi kolego.. " Řekl jsem provokativním a nepříjemným hlasem, protože ze všech SAGU tohodle jsem měl rád nejmíň. " Co vás sem přívádí že by jste si chtěl semnou popovídat? " Pak jsem se podíval na Catherin, u které jsem doufal že pochopí že by mu měla také hned prokázat úctu, jelikož aji on byl velice postavená osobnost. Hned na to Griffin slétl ke mě před dveře a neudělal žádnou reakci, jakoby naprosto ignoroval nově příchozí osobnost.

Vzniklý rozruch mě vytrhl z přemýšlení. Odložila jsem dopitý hrnek a otočila hlavu ke dveřím. Když jsem viděla přicházet vysokou a ne právě nejsympatičtěji vypadající osobu, jejíž příchod Neura zcela zjevně moc nepotěšil, proletělo mi hlavou Proudmoore... Naši mi o něm vyprávěli. Někdy jsem nechápala, proč je někdo takový právě na straně Řádu, ale už od pohledu na jeho ošlehanou tvář bylo jasné, že za to můžeme být rádi. Stát v boji proti němu podle všeho rozhodně nebylo to nejpříjemnější, co si člověk mohl na sklonku svého života dopřát.

Pomalu jsem se zvedla ze židle a kývla hlavou na pozdrav. Snažila jsem se tvářit neutrálně, než zjistím, co je zač. To, že byl někdo ve všech historkách vykreslován jako velké zvíře, ještě neznamenalo, že před ním automaticky padnu na zadek. U mě si lidé museli úctu získat, nerozdávala jsem ji jen tak na povel a víc než cokoli jiného mě zajímalo, jaký je kdo jako člověk. Ginger se nicméně instiktivně přikrčil a přitáhl si ocásek blíže k tělu. Tolik nových tváří a příliš velký rozruch. Byl z toho nervózní.

https://www.youtube.com/watch?v=xrMmGBaLdMQ

Daelin Proudmoore

Byl jsem rád, že nemusím Neura nikde nahánět. Sdílím tvé nadšení, bratře. řekl jsem nevzrušeně a s úsměvem a kývnutím hlavy jsem pozdravil i slečnu. Pak jsem opět zvážněl a otočil se na Sage. Ale právě starost o mou zem mě donutila podívat se na zem tvou. Začínají se sem stahovat démoni. A nejsou zrovna nejslabší. K nám jich přišlo několik zcela bez varování a skupinově. pokynul jsem mu, abychom šli pomalu k oltáři a čekal jsem, že slečna Cooková půjde krok za námi. Na zádech se mi leskl meč zdobený rubíny. Mám podezření, že s emi ve městě usadil Lord. Jsem zkušený a ošlehaný bojovník, mohl bych se ho zbavit rychle, ale tentokrát je dobře chráněný a krytý. Proto jsem se přišel zeptat na aktivitu u vás. tím jsem skončil můj monolog. Snažil jsem se chovat slušně, i když Odin ve mně hartusil, že přece mluvím s jeho podřízeným, ať se tak neupejpám.
Zastavil jsem a otočil se na Neura. Nesmíme dovolit pučet na všech frontách, Neuro.

Zarazil jsem se u poznámky o tom že aji u něj jsou démoni ve velké aktivitě. Šel jsem za ním k oltáři a pohybem ruky jsem ukázal nechť ostatní odejdou, až na slečnu Cookovou. " U nás je to samé, též se tu přemnožila aktivita, po své cestě Anglii jsem zaslechl že mají nového vůdce. Nevím o koho jde, ani jak moc je silný, avšak dokáže řídit všechy hříšníky. V každém městě bude nejspíš Lord, nemám z toho vůbec dobrý pocit. Jestli to takhle půjde dál je možné že vypukne válka, jenom tento týden mí 2 nejlepší muží pochytali asi 5 kacířu na vysoké úrovni. Vím že jste zkušený, avšak z tohodle nemám vůbec radost. Jestli je to všude, tak opravdu budeme muset kontaktovat všechny SAGE. " Podíval jsem se na sošku pána a řekl si zda je tohle nová zkouška, nebo jen nás trestá za naše hříchy.