Santiago de Compostela

[img] [/img]

Santiago de Compostela je jedno z menších měst ve Španělsku. Jeho poutní hodnota je ale obrovská. už od počátku věků se zde shromažďovaly dobré síly a všichni věřící z celého světa se sem sjížděli, aby načerpali duševní síly a očistili své hříchy. Snad právě proto se zde vytvořila síť několika církví a náboženství, které nezávisle na sobě prosazovali dobro svými metodami.
Po válce Řádu se rozhodlo, že toto poutní místo má dobrou duchovní obranu a moc démonů sem neproudí. Proto se zde vytvořilo velitelství Řádu ve Špaňělsku. Sídlí zde místní Sage a několik paladinů. Toto místo je určené hlavně pro schůze nejvyšších představitelů a rozhoduje se zde o dalších krocích proti silám Zionu.

//Poznámka pro místnost: Zde bydlí sage. Pokud mu něco chcete, jdete sem. Pokud je nějaká schůze, jdete sem. A pokud zde chcete bydlet, napište vždy za jméno: "JMÉNO- komnata"

Hal


Dorazil jsem před bránu paláce Sageho. Vstoupím dovnitř a projdu již důvěrně známými chodbami. Dorazím až do zasedacího sálu a pokleknu před svým vůdcem a ochráncem. Pane, splnil jsem úkol. Vyslal jsem střelu která ukončila život vašeho nepřítele a teď jsem tu abych vám to zdělil. Přišel jsem hned jak jsem se dostal do města takže mám stále na rameni pušku a přes záda Hejkala.

Daelin Proudmoore

Zrovna jsem četl zprávy z kolonií a s povzdechem je odhodil na stůl. Už zase špatné zprávy.
Do haly vstoupil Francis. To mi podstatně zlepšilo náladu, neboť jsem věděl, že od něj uslyším zprávy dobré. Skvěle... řekl jsem a hodil před něj balíček peněz. Pětset tisíc pesos, jak jsme se dohodli. Bohové tě provázej. Skoro jsem se na něj nepodíval, protože jsem odstraňoval na mapě další vlaječku. Dej si oraz ve městě, myslím, že tě už brzy budu potřebovat. Na ostrovech se to začíná opět bouřit. Musíme ale počkat na rozvětku, aby zjistila jméno a identitu tamního vůdce.

Hal


Díky pane. Mám jen jednu prosbu. Při ústupu jsem přišel o svou druhou zbraň a rád bych její ztrátu nahradil. Povolíte mi vstup do skladu?? Mezi promluvou seberu peníze a uschovám je ve vestě.

Daelin Proudmoore

Cože? Vytrhl mě z něpřítomnosti. Ach, jistě, jistě.
Takže i on už měl problémy...no...začíná přituhovat.
A příště buď opatrnější, o zkušené bojovníky, jako jsi ty, je čím dá l méně.

Hal


Provedu pane! Děkuji vám. V případě potřeby mám comlink stále u sebe. S tím se otočím a vykráčím ven. Venku zamířím nejdřív domů.

Do místnosti vběhl posel. Pane, v ulicích se to začíná hemžit démony. Dnes byli spatřeni dva o síle druhého až třetího stupně. Další informace zatím nejsou. zahalekal a předal podrobnější zprávu. Pokýval jsem hlavou. Počkáme. Nejspíš je sem dohnal hlad. Pokud budou neopatrní, zavedou nás k ostatním. Pokračujte ve sledování.

Poněkud mě zneklidňovalo, že se do naší země slézají démoni. Jako by tu někde byl Lord. A to se mi vůbec nelíbilo. Vzal jsem proto obouruční meč, pověsil ho na záda, a vyrazil do hlavního města. Tam je jistě nejvíc lidí, takže i nejvíc démonů.

(přesun)

Vrátil jsem se do katedrály a sedl si do křesla. Proč se sem stahují démoni a lordi? To nebude dobré, jistě přijde válka. A dost zemí nemá sage... přemýšlel jsem velmi dlouho a konverzoval přitom s Odinem.

Nedaleko vchodu do katedrály zabrzdila motorka tak prudce, že se pár lidí, kteří se zde nacházeli rozprchli do stran. Když však seznali, že se motorka bezpečně zastavili, začali na mě vrhat nepříjemné pohledy.
"Disculpe," zazubila jsem se na své okolí, když jsem sundala helmu a pověsila jí na řidítka. Nezdálo se, že by ho to nějak moc uklidnilo, ale to mi nedělalo starosti. Vyklepla jsem cigaretu z krabičky a vložila si jí do úst. Zašátrala jsem po zapalovači a... pak mi došlo, kam se chystám, takže jsem jí zase s menší nechutí uklidila zpátky. Pak jsem se vydala ke vchodu. Ještě jsem tu nebyla, daleko více času jsem trávila v Barcelóně a Sage jsem také vlastně znala více méně jen od vidění. Titul Paladina mi náležel jen krátkou dobu. Prošla portálem dovnitř. Vzduch zde byl viditelně chladnější, než venku, až jsem začínala přemýšlet nad tím, jestli bylo to tričko s krátkým rukávem dobrou volbou. Malinko jsem se oklepala a začala se rozhlížet po okolí. Bylo to tu tak majestátní a vznešené. Ostatně, ještě jsem nepoznala katedrálu, kde by to tak nebylo. Prohlížela jsem si vysoká okna a trochu se nechala unést atmosférou.
Však co, Sage počká, proetlo mi hlavou, když jsem se usazovala do jedné z předních lavic. Chvíli jsem se koukala před sebe a pak dala jednu nohu kolmo přes druhou. A začala na ní hrát jako na klavír. Asi to muselo vypadat dost bláznivě. Vypadala jsem ale tak přesvědčivě, že by člověk uvěřil, že mám sebou neviditelné klávesy. Ještě tomu chyběl ten zvuk. Zavřela jsem oči a plně se ponořila do hraní. Byla to stará modlitba. Dobrá, upravila jsem si jí do trochu rockovější verze, ale stále to byla modlitba. A navíc to vlastně bylo jedno. Stejně nebyla slyšet. Pokud tedy někdo nedokázal číst myšlenky.

Ještě chvíli jsem jen tak "hrála". Když jsem dohrála jednu píseň, začala jsem další. Byla o něco klidnější. A pak ještě jednu. A pak... jsem pomalu otevřela oči a uvědomila si, že koukám do stropu katedrály.
Zatraceně. Z té tvrdé lavice mě pěkně bolí zadek, pomyslela jsem si, zatím co jsem se snažila nějak sehnat myšlenky, kteří se momentálně bůh ví proč chovali jako stádo na pastvě. Po malé chvíli jsem rychle vyskočila ze sedu.
Já jsem tady usla! No to snad ne...
K zadku se přidalo ještě parádní bolení za krkem. Opatrně jsem si ho promasírovala a pak se obrátila k oltáři. Chvíli jsem se na něj koukala a pak si tiše povzdechla.
"Andreo Romero, ty jsi vážně pako," dodala jsem polohlasem a zavrtěla na sebou hlavou. A pak jsem se konečně vydala tam, kde, jak sem doufala snad bude Sage. Chvíli jsem se jen tak dívala na dveře, možná to byl důsledek rozespalosti, možná váhání, nakonec jsem ale zvedla ruku a zaklepala. Pak zbývalo už jen čekat.

Daelin Proudmoore

Ano? dal jsem pokyn k tomu, aby dotyčná/ý vstoupil, a Odin zmizel. Mimo jiné stihl shodit krále, takže jsem vyhrál další partii šachů a mohl jsem se věnovat tomu, jenž něco chtěl.