Floyd's Street, nr. 256, Borrow ("The Hive")

Gigi!, houkla jsem od kuchyňské linky, jak jsem se potýkala s kočičí konzervou. Kde je ten pitomej otvírák... povzdechla jsem si. Gee! zvolala jsem hlasitěji, když se neozývala žádná odpověď, jen hlasitá hudba z televize. K čertu, flákla jsem tupým otvírákem do dřezu a nasupeně vystoupala po schodech. Tak Gingere, ksakru... á... protáhla jsem, když jsem nahlédla do greenu a našla tu Gingera rozvaleného na posteli, jak sleduje nějakou pitomou kriminálku a důkladně se u toho olizuje.

Takže pán už večeřel, zkonstatovala jsem a zaklapla dveře od balkonu, které přirozeně nezavřel. Neměl bys to žrát, dodala jsem, když jsem zatahovala žaluzie a zahrnovala záclony. Bůhví, jakou chemií jsou ty krysy napěchované... zamručela jsem, vycházejíc z pokoje, sledována jeho naprosto nevzrušeným pohledem. Ve dveřích jsem se ještě zarazila. A nečum furt na ty reklamy, zdegeneruje ti z toho mozek. Když jsem se pak otočila a scházela po schodech zase dolů, přísahala bych, že jsem v zádech cítila jeho vyplazený jazyk.

Napůl otevřenou konzervu jsem zabalila a vrátila do lednice. Zaklapla jsem její dveře a spokojeně si povzdechla. Docela rychle si na to stěhování zvykl..., dumala jsem a sklízela ze stolu po své vlastní večeři (lasagní není nikdy dost). Pohled mi přitom padl na spoustu beden, válejících se přes to, co by mělo být obývákem. Znovu jsem si povzdechla. K tomu se asi nikdy nedokopu.

Opláchla jsem talíře, narvala je do myčky (spíš ze zvyku než že by to bylo skutečně zapotřebí, ty dnešní myčky vám nádobí opláchnou, vyleští, utřou, uloží do linky a ještě se vás pomalu zeptají, jestli si nedáte drink), spustila jsem pračku v dolní koupelně a pak jsem si založila ruce v bok. Měla jsem nějak moc volného času, co jsem se přestěhovala. Byla jsem z toho podivně nervózní. Ještě jsem totiž neměla příležitost navštívit hlavní londýnský štáb Řádu a neměla jsem ponětí, jaká bude má první mise a co mě může čekat. Samozřejmě, rodiče se snažili být všelijak sdílní, ale taky to neměli moc lehké, s tím vším utajováním a tak. Krom toho nikdo nemohl vědět, k čemu konkrétně budu přidělena já. Věděla jsem jen že budu Exorcista, stejně jako matka. Nebyla jsem velicí typ a být jen tupým puzzlíkem v hordě válečníků, ta představa mi způbosobala osypky. Kdepak, já jsem dokázala velit a podléhat jen sama sobě. Otec mě ostatně dost úpěnlivě prosil, ať držím tu svou proříznutou kušnu na špagátě, nebo se dostanu do problémů. Bratr se jen poškleboval. Podle jeho názoru bylo naprosto nemožné, abych si dokázala ponechat svůj názor pro sebe déle než týden, vsázel se s otcem o to, kdy mě Řád sám vykopne nebo zavře do klece s roubíkem v puse. Pche. Otec ho za to zpražil nervózním pohledem. Já po něm hodila botou, tak pěkně mířenou do obličeje. Zarazil ji včas. Šmejd.

Gingere ztlum to, sakra, kdo tu má přemýšlet, zaječela jsem nahoru, když se zvuk přestřelky z nekonečného seriálu vyšplhal na maximum. Pitomý zvíře. Zase si lehl na ovladač.

Mnich přišel před dveře bytu, kde byla registrovaná členka řádu. Měl na sobě klasický hábit a kapuci na hlavě. Zaklepak na dveře a čekal na nějakou odezvu.

Eh? hrklo ve mně, když rámus zeshora ubral na hlasitosti a já uslyšela klepání na dveře. Kdo mě TADY může hledat? Odpověď byla ovšem nasnadě. Nikdo o mně nevěděl, nikdo o mně ani nemohl vědět. Nikdo kromě někoho od nich.

Obezřetně jsem se připlížila ke dveřím. Nepotřebovala jsem ovšem kukátko na to, abych si byla jistá, že není nebezpečno otevírat. A tak jsem to udělala.

Za dveřmi stál ten nejpodivnější člověk. Krátce jsem si ho přeměřila očima, ale nebylo toho na něm moc k vidění, když ho celého halila kapuce. Se zdravením jsem se nezdržovala. Na přehnanou zdvořilost jsem si nepotrpěla a jestli mi přišel něco sdělit, jistě nebude čekat, až ho pozvu dál a postavím vodu na kafe. Přesto jsem cítila potřebu nějak ten hovor zavést. Ano? vyzvala jsem ho k tomu, aby mi sdělil účel své návštěvy.

Muž v kapuci se jen ozval " Posíla mě vůdce Anglie" Po těchto slovech ukázal své zápěstí, kde byl znak řádu.

Prohlédla jsem si znak na jeho předloktí. Kývla jsem na znamení, že rozumím. Má pro mě úkol? zeptala jsem se, protože mě nenapadlo, co jiného by po mně mohli chtít. Na druhou stranu mi to připadalo podivně brzy. Ještě jsem ani neviděla hlavní sídlo Řádu. A o vůdci jsem vlastně taky jen slyšela. I když zasvěcená, pořád jsem si připadala žalostně neinformovaná.

Kněz si vzal dopis z kapsy a podstrčil ho pod dveře. Hned po tom odešel.

Dopis:

S výrazem "wtf... ale jako proč ne, žejo" jsem rozložila dopis, nebo spíš telegram podepsaný samotným Sagem, vrchním velitelem celého Řádu. Zavřela jsem dveře a ten papír jsem si dlouho prohlížela. Přejížděla jsem po něm prsty. Sage... vlila se do mě jakási posvátná úcta. Postavila jsem vodu na čaj, složila tu pozvánku do malého čtverečku a ten jsem si zastrčila do prsní kapsičky.

Zamyšleně jsem do svého earl greye vmíchala dvě lžičky cukru. Něco se mi otřelo o nohy. Už nás svolávají, víš, odpověděla jsem na Gingerovu nevyřčenou otázku po tom, kdo to byl a co chtěl. Ginger vyskočil na kredenc a nastavil hlavu. Pohladila jsem ho po ní a přejela mu prsty po zádech. Spěšně jsem svůj hrnek dopila, protože už jsem neměla stání, pošimrala jsem Geeho za ušima, až přivíral oči blahem, a pak jsem hodila hrnek do dřezu a vystoupala po schodech, abych se na tu příležitost vhodně oblékla.

Tak copak tu máme, mumlala jsem si pro sebe a zalovila ve skříni. Tohle ne... tohle je moc... něco důstojnějšího... á.., pozvedla jsem nakonec vítězoslavně obočí, když se na mě vylouply mé staré semišové strečáky černé barvy a dlouhou tmavou polokošili, už notně sepranou ale pořád oblíbenou. Nedalo mi to a prohlídla jsem se v zrcadle skříně. Otáčela jsem se všemi směry a musela jsem uznat, že moje pozadí + tyhle kalhoty = pekelně perfektní p*del. Spokojeně jsem zavřela dveře od skříně a lehce seběhla dolů. Ginger tam seděl u dveří s ocáskem obtočeným kolem pacek a čekal. Já ti nevím... zamyslela jsem se. Ale ve skutečnosti nebylo o čem. Gee mě stejně následoval kamkoli jsem se hnula, nemělo nejmenší smysl snažit se mu v tom zabránit, takže nač se vůbec snažit.

Natáhla jsem na sebe měkkou koženou bundu a pohodlné martensky, za opasek jsem si připla stočený bičík a kudlu, čapla klíče od bytu a zabouchla dveře.

(přesun)

Uf, oddechla jsem si, když jsme byli zase doma. Zula jsem se z bot a bundu pověsila na věšák. Ginger už mezitím vyletěl nahoru. Ne že se mi hned budeš válet v posteli! houkla jsem na něj, ale bylo mi jasné, že mě stejně bude ignorovat. Měl holt svou hlavu. Zabouchla jsem a zamkla bezpečnostní zámek - jeden nikdy neví.

Otevřela jsem lednici, ale nic mě v ní nezaujalo. Sáhla jsem po posledním croissantu, co se válel v chlebníku - budu muset nakoupit - a namazala ho máslem a borůvkovým jamem. Zamyšleně jsem vystoupala po schodech. Ginger už samozřejmě hnízdil ve svém oblíbeném pelíšku, prostorné posteli v zelené ložnici. Holotelevize už zase běžela. Povzdechla jsem si a zaplula do redu. Shodila jsem ze sebe oblečení, otevřela okno, abych dovnitř vpustila trochu vzduchu, ale pro jistotu jsem zapla filtr, tahle čtvrť nebyla právě proslulá pro nejčistší ovzduší. Jakmile mě ovanul záchvěv čerstvého přefiltrovaného vzduchu, opustila jsem red a zapadla do koupelny.

Horní koupelna byla vybavena sprchou, která omývala tělo bez použití vody, ale pro tentokrát jsem zvolila staromódnější způsob očisty a prostě si řádně napustila vanu horkou vodou. Důkladně jsem se v ní vyráchala a když jsem asi o hodinu později vylézala ven s vlasy, zabalenými do ručníku, koupelna byla plná páry a zrcadlo zamlžené.

Red se mi mezitím pěkně vyvětral, tak jsem zavřela okno a spustila pro změnu hypertopení. Tak se mi nejlépe usínalo - v teple a na čerstvém vzduchu. Za pár vteřin byla místnost příjemně vyhřátá. Zapadla jsem do peřin. Na chvilku jsem si pustila holotelevizi, abych se podívala na zprávy, ale nic zajímavého v nich neříkali. Jen obvyklá snůška keců, z nichž řadoví občané získávali pocit, že je všechno tak, jak má být, a že žijí v relativně bezpečném světě. Ach, jak daleko byli od pravdy.

Ucítila jsem pohyb. Ginger mi vyskočil na postel a chvilku mi šlapal po nohou. Pak se uvelebil podél mého boku a rychle usnul. Zato já měla ještě hlavu plnou myšlenek a než ty přešly ve sny, večer byl tentam a všude kolem se rozprostřela hluboká noc.

bez brnění,bez meče jen v obyčejném oblečení jsem vešel do podniku a objednal jsem si oběd "Ah...tohle město je skvělé a tak prolezlé špínou" šeptl jsem si pro sebe

Áhh... Gingere, proč jsi mě nevzbudil? houkla jsem do éteru, když jsem si rozespale otírala oči a zjistila, že už je skoro večer. Prospala jsem celý den. Klásik.

Vykopala jsem se z postele, přičemž jsem se málem přerazila o Gingera, který si hověl vedle mých sandálů. Dost ho to přišlápnutí rozladilo. Ale co, neměl se tam válet.

Doklopýtala jsem do koupelny. Moje vzezření mi způsobilo málem zástavu, takže jsem pro jistotu namočila kartáč. Chtělo to dost práce a vlasového spreje, ale nakonec jsem koupelnu opustila už zase jako člověk.

Navlékla jsem se do tepláků a sportovní mikiny, otevřela Gingerovi poslední konzervu a popadla klíče. Dnes se mi nechtělo klohnit snídani a krom toho, lednice byla prázdná.

Seběhla jsem do oka. Bylo tu dost živo, podnik už se připravoval na svou večerní proměnu - z poklidné restaurace na vyhlášený podnik plný zábavy a bůhvíčeho. Zastavila jsem se na baru, abych pozdravila Peta, ale nebyl tady. Barmanka Sára, která tu občas brigádničila, mi prozradila, že se hodil marod. Tvářila se u toho dost posměšně a krom toho se domnívám, že ho znám dost dobře na to, abych věděla, co za tím je. Nejspíš nějaký unikátní sportovní přenos, který si prostě nemůže nahrát a podívat se na něj později, protože "to by nebylo ono". Usmála jsem se tomu a objednala si u Sáry snídaňové menu. Hodila po mně nanejvýš pobaveným pohledem, tak jsem jen pokrčila rameny a pousmála se. Točila jsem klíči na prstech, pak jsem je ale raději schovala do kapsy a posadila se k nejbližšímu stolku. Než mi Sára přinesla jídlo, pročetla jsem si jídelní lístek třikrát tam a zpět. Ne že by to trvalo tak dlouho, ale čtu rychle.

Po dobrém jídle jsem položila na okraj baru bankovku a sebrala se k odchodu do města. Lednice se sama nenaplní.

(přesun)

Jak jsem předpokládala, poslíček z donáškové služby už stál u mých dveří a vedle něj se vršila kupa krabic a tašek - můj nákup. Přiložila jsem tedy prst na formulář, poslíček si mě odškrtnul, zarecitoval unaveně nějaké motto svého zaměstnavatele, které jsem moc nezavnímala, a s pohvizdováním odkráčel.

Všechno jsem to tedy nanosila dovnitř a uložila do lednice a do skříněk. Novou fleecovou mikinu jsem pak odnesla nahoru. Ginger tam nebyl, asi se zase někde potuloval venku. Přivřela jsem dveře na balkon, aby nelomcovaly. Až se vrátí, bude to muset vzít oknem.

Seběhla jsem zase dolů do kuchyně. Šel na mě hlad, a tak jsem vytáhla kuřecí prsní řízky a začala je naklepávat. Dneska si dám do nosu, těšila jsem se.

Ách... rozvalila jsem se spokojeně po posteli. Ginger ke mně vyskočil, pošlapal mi nohy a pak se mi v nich stočil do klubíčka. Vítej doma, usmála jsem se a pohladila ho po hřbetě, což přijal spokojeným předením. Spali jsme takhle spolu několik dlouhých tichých hodin - siesta po dobré baště je zapotřebí.

Vzbudila jsem se jen abych si došla vyčistit zuby. Pak jsem se vrátila do vyhřátého pelechu. Ginger se převalil na druhý bok a oba jsme tak chrněli až do bílého rána.

Druhý den jsem se rozhodla navštívit Neura a vyptat se víc na onen výcvik. Gee u toho samozřejmě nemohl chybět, alespoň podle svého názoru. Tak jsme si dali pořádnou snídani a pak jsme vyrazili do města.

(přesun)

Jelikož jsem neměla nic lepšího na práci, po krátké procházce podél řeky jsem se loudavě přiblížila k domovu. Ginger se vydal kamsi na lov a moje nálada byla všelijaká, tak jsem si řekla, že zajdu do baru, trochu ten den vylepšit. Vylepšil se sám od sebe hned jak jsem vstoupila do dveří. Za barem už zase stál v plné parádě Pete, živě se bavil s nějakým chlápkem a leštil u toho sklenice. Spatřil mě hned, mrkl na mě a jakmile jsem se usmála nazpět, vzal to jako znamení, chlápek i sklenice měly útrum, teď měl na práci důležitější věci.

Zdravím, slečno, usmál se Pete, odložil sklenici a začal míchat Catin oblíbený koktejl. Co nového ve městě? Kočky už připravují převrat? uchechtl se.

Ušklíbla jsem se. To se už dávno stalo, jen ty sis toho nevšiml. Popadla jsem koktejl, vytáhla z něj brčko a skoro půlku ho do sebe vyklopila.

Nono, copak to? Až tak špatnej den?

Já ti ani nevím, odpověděla jsem popravdě a povzdechla si. Není to úplně to, co jsem čekala. Myslela jsem, že odteď bude můj život trochu... nevím, akčnější. A zatím se jen nebetyčně nudím, položila jsem se na barový pult a prohrábla si vlasy. Díval se na mě vysloveně pobaveně.

No, dobře víš, že kdykoli se budeš nudit, u mě doma jsi srdečně vítána..., pronesl rádoby záhadným sexy hlasem.

Uchechtla jsem se. Pete a ty jeho řečičky. Nikdy se nezmění. Zase tak špatně na tom nejsem, vracela jsem mu stejnou mincí a moje nálada se každou chvílí vylepšovala. Přesně tohle mi v poslední době chybělo. Trochu víc kontaktu s někým, koho dobře znám. Nevíš něco... začala jsem, ale zavrtěl hlavou, než jsem to dořekla. Nevěděl nic. Pete byl zkušený slídil, ale byly věci, na které byly i jeho vyzvědačské schopnosti krátké. Třeba jako poloha a přidělení členů Řádu. Povzdechla jsem si. Nebylo to tak dlouho, co jsme se s rodinou rozloučili, ale už teď mi chyběli.

Kate, oni jsou v pořádku, chlácholil barman zkroušené děvče. Žádná slova však nemohou pomoci překonat tu dálku a bolest z odloučení, tím spíš, když nemáte ponětí, co se s vaší rodinou děje a jestli je skutečně v bezpečí. Další? ukázal na prázdnou sklenici a Cat kývla na souhlas. Tohle bude dlouhá noc.

Bylo už ke čtvrté ráno, když jsem se potácela k výtahu a málem netrefila přivolávací čudlík. Pete sice trval na tom, že mě doprovodí, ale nakonec jsem mu to rozmluvila, což mi nedalo zase tolik práce, protože měl co dělat se zavíráním a úklidem. Za normálních okolností bych mu s tím i pomohla, ale prohlásil, že bych ho akorát zdržovala a ať se jdu radši vyspat. A tak jsem šla.

Dveře jsem musela zabouchnout na dvakrát, nějak mi to nešlo. Chtěla jsem pověsit klíče na háček, ale spadly na zem. Rozesmála jsem se a udělala na ně "pšššš". Neměla jsem sílu se ohýbat, a tak jsem je tam radši nechala ležet. Ani nevím, jak se mi podařilo vylézt po schodech, vyčistit si zuby a umýt se, aniž bych se zabila nebo si vypíchla oči kartáčkem, ale nějak se mi to povedlo. Převléct se do pyžama už bylo horší, ale zvládla jsem i to, za vydatné "podpory" Gingera, který se mezitím přiloudal z vedlejší místnosti, aby se podíval, kdo to tu dělá rámus uprostřed noci, a aby se na mě mohl vyčítavě dívat. Udělala jsem "pššš" i na něj, a pak jsem se hihňajíc svalila do postele, kde jsem během chvilky tvrdě usnula. Gee mě ještě sjel dost výmluvným pohledem, než se odloudal do greenu, aby pokračoval ve spánku, který jsem mu tak neurvale přetrhla. Yup, z toho bude kocovina jako blázen...

Bhrmm... zahučela jsem a neochotně se vykutálela z postele. Matně jsem si vzpomínala, že jsme se včera s Petem na něčem domlouvali. Chtěli jsme jít trošku protáhnout svaly a potrénovat. Hlava mi dost třeštila a nebyla jsem si jistá, jestli je to zrovna teď dobrý nápad, ale osud to naštěstí vyřešil za mě. Ještě než jsem si vyčistila zuby, rozezvučel se mi notebook a přijímala jsem hovor.

No, ty vypadáš, poznamenal barman pobaveně, ačkoli jeho tvář na monitoru nevypadala o moc čerstvěji, asi se moc dobře nevyspal. Myslím, že tě docela potěším - bohužel mi do toho něco vlezlo a nemůžu se teď trhnout, ale jestli nemáš nic proti, můžem to přesunout na zítra...? zeptal se. Vyznělo to ovšem spíš jako že si není jistý ani tím zítřkem.

Ufff... hele, já se ti asi radši ozvu, v podstatě čekám na zprávy... čekám prostě, až se bude něco dít, a až se to stane, chci být v pohotovosti, usmála jsem se omluvně. Skutečně mi dost spadl kámen ze srdce. Cítila jsem se všelijak a i když bych z někoho moc ráda vymlátila duši, nezdálo se mi, že by to zrovna teď byl dobrý nápad.

Ok, v tom případě jsme domluveni. Měj se, Kitty, a dej se do kupy, dodal muž z monitoru, kterému se zjevně taky dost ulevilo. Kývl hlavou na pozdrav a pak obrazovka zčernala.

Chmmm, já ti dám Kitty... inu dobrá, zahlaholila jsem a protáhla si ruce za hlavou. Vypadalo to na další volný den. Pomalu jsem sešla schody a bez rozmyslu hrábla do lednice pro pár vajíček. Nejlepší jídlo na migrénu, není-liž pravda?

Houpala jsem se na židli a prsty poklepávala do desky stolu. Nudila jsem se. Hlavou se mi rozeběhla vlna otázek a žaludkem už mi zase cukala touha dozvědět se víc. Po několika dlouhých minutách jsem to nakonec nevydržela. Třískla jsem pěstí do stolu, až nádobí od snídaně vyděšeně poskočilo, a zvedla jsem se. Natáhla jsem si kožené kalhoty, tričko a bundičku a na Gingera jsem nečekala. Potřebovala jsem chvilku pro sebe.

(přesun)